Čestmír Strakatý (Čestmír Strakatý)

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Osm let sledoval režisér a dokumentarista Filip Remunda život zapřisáhlého ruského patriota Vitalije, vystudovaného fyzika a rekordman v extrémním otužování, který v Novosibirsku pracuje jako zedník a žije za hranicí chudoby. Zaujal ho nejen jeho názorový progres na putinovské Rusko a upřímnost, s jakou dokáže být ke své zemi a jejímu prezidentovi kritický, ale i frustrace, ze které to všechno pramení. Jakkoli daleko extrémnější, ne nepodobná té, kterou pociťují mnozí Češi. A to je podle Remundy tím, co by nás mělo zajímat a na co zaměřit. Právě takoví lidé totiž snáze sedají na lep nejrůznějším populistům, kteří ve skutečnosti vedou politiku proti jejich vlastním zájmům a v konečném důsledku proti zájmům celé demokratické společnosti. Dekády trvající ruské propagandě přitom často podléhají i kriticky smýšlející jedinci. Ostatně celá třetí říše vznikla s pomocí inteligentních lidí, kteří dokážou vymýšlet ďábelské mechanismy, jak eliminovat celé skupiny obyvatel, takže vzdělání mnohdy nepomáhá. Na to, aby se nenechal ovlivnit demagogickými zkratkami, si ostatně musí dávat velký pozor i Remunda. Dokud zuří válka a na Ukrajince padají bomby, diskuze o vnitroukrajinských otázkách podle něj není na místě. Až vyhrají, pak bude možné diskutovat o tom, jaké pomníky mají stát v jejich městech. Ze všeho nejlepší by ale bylo, kdyby o tom rozhodovali sami a nestavěli jim je tam exportovaní Rusové. Opravdu věří ve vítězství Ukrajiny? Co je základním kamenem ruské propagandy? Jak se natáčí v zemi, ve které jedou na plné obrátky represivní složky s pěti miliony dobře placených členů? Jak je v politice důležitý brand, který z nich to pravděpodobně nepřežije, nebo na co všechno se dá udělat reklama? I o tom jsme s Filipem Remundou mluvili. A pokud vás zajímá, co je s Vitalijem dnes, zajděte si na provokativní a podnětný snímek Štěstí a dobro všem, který na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava získal hned dvě hlavní ceny. V kinech bude k vidění od 27. února.

Celý rozhovor (58 mins) najdete na https://www.herohero.co/cestmir 

Ekonomka a bývalá rektorka Danuše Nerudová přemýšlí o kandidatuře na prezidentku už přes dva roky. Říká, že problém dneška je, že se lidem nenaslouchá a nemluví se s nimi. Ona to chce změnit. Zároveň má ale jasno v tom, že lidé třeba z demonstrace na Václavském náměstí, kteří podporují Rusko, se podílí na válce. Taky zdůrazňuje důležitost prosazení manželství pro všechny.  

Ve zbytku rozhovoru jsme mluvili třeba o tom, jak nebezpečná můžou být slova politiků, jestli je ta správná doba mít ženu za prezidentku, ale taky jsme si říkali vtipy o Praze a Brně.

Tah Ukrajiny byl geniální, říká odborník na mezinárodní vztahy Vlastislav Bříza mladší o vpádu Ukrajiny na ruské území. Jde jí přitom o něco jiného, než se může na první pohled zdát. Bříza vyzdvihuje odvahu generála Syrského, který věděl, že ukrajinská tajná služba je infiltrovaná, proto vše utajil. Co ale bude dál? Nebylo by lepší, aby ukrajinští vojáci bránili slabá místa fronty? Břízův názor je jasný. Mluvili jsme i o situaci v Rusku a nebezpečí Číny, která nás může v pravý čas přiškrtit. A je tam mnoho dalšího.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

V těžké době je humor jediná věc, která vám zbude, myslí si herec a režisér Milan Šteindler. Sám v něm coby syn pesimisty a optimistky v nelehkých životních situacích našel útočiště. Jako komunikační prostředek s okolím ho používal odmala a postupně dospěl k tomu, že tam, kde ostatní pohoršeně kroutí hlavou, on se bavit začíná. V legraci z někoho nebo něčeho je podle něj podstata humoru, nejde ho dělat neutrální. Díky genům, které se v něm mísí, si taky dobře uvědomuje, že potom, co se člověk cítí dobře, musí zákonitě přijít chvíle, kdy se bude cítit špatně. Pokud ne, tak patrně něco nepostřehl. O tom, že by si sáhl na život, nepřemýšlel, ani když mu bylo nejhůř, umírala mu matka a do toho se rozváděl. Tehdy ale pochopil, jak se cítí lidé, kteří jsou schopni sebevraždu spáchat. A taky to, že v každé době jednáme a reagujeme, jak nejlíp umíme, a nemá proto cenu vracet se k tomu, co se nepovedlo. Dokud žijeme, pořád se vyvíjíme. Co se principiálně nemění, je dopad divadla Sklep. Jen už jeho členové nejsou ani zdaleka takovým spolkem alkoholiků maskujících svoji běžnou činnost divadlem jako dřív. Sám Šteindler toho podle svých slov vypil tolik, že by to nikdo nepřeplaval, a setkal se i s drogami. Zpětně přiznává, že se v exponovaném období, kdy večerní úlevu střídala „blbá“ rána, choval jako idiot a měl úplně vygumovaný mozek. Za prospěšné pokládá, že si to uvědomil a alkoholu i jakýmkoli nelegálním substancím se vyhýbá. Kromě jeho osobního rozvoje mu záleží i na tom, kam se bude ubírat Česká republika. Za správné pokládá, abychom byli součástí Evropy, přijali euro a podporovali Ukrajinu. Pokud by si Češi odhlasovali v rámci referenda vystoupení z EU nebo NATO, v zemi by nezůstal. Kam by se případně přestěhoval? Co ho přimělo promluvit o domácím násilí? Čím obhajuje vtipy o trans lidech? Co považuje za největší absurditu globálního rozměru? Jak se ocitl v jedné šatně s britským komikem Ricky Gervaisem? Nebo co si myslí o kontroverzním tvůrci Marty Pohlovi a co si uvědomil při natáčení nové komedie Holka od vedle? I o tom jsme s Milanem Šteindlerem vážně i nevážně mluvili. Tak příjemný poslech a hodně štěstí a zdraví do nového roku všem!

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Co je v civilizovaných zemích normální, u nás není, pozastavuje se Vlastislav Bříza mladší nad českým přístupem k obraně vlasti. Zatímco pro naše polské sousedy je to otázka osobní cti a prestiže, v Česku je vlastenectví prázdný pojem, téměř synonymum nacionalismu nebo urážky. Na přímou otázku, jestli by sám v případě nutnosti narukoval a riskoval vlastní život, odpovídá bez zaváhání. Podle odborníka na mezinárodní vztahy z Katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy máme za co bojovat a měli jsme už v roce 1938. Ani v nejmenším mu přitom nejde o krveprolití, stejně jako ti, kteří volají po míru, chce ho i on, ale aniž by musel rezignovat na čest. A to je momentálně nemožné, protože Rusko je ochotno vyjednávat, pouze když ztratí převahu a je k tomu donuceno. V současné situaci je Bříza přesvědčen, že by přistoupilo jedině na faktickou kapitulaci Ukrajiny. Věřit Vladimiru Putinovi, že by se s ní spokojil, přitom nelze. Ruská hrozba přitom není otázkou následujících pár let, ale generací. Invaze na Ukrajinu se totiž nezapsala jen do historie, ale i do ruských školních osnov. Ty v souladu s kremelským režimem děti učí, že jejich největším nepřítelem jsou státy NATO nebo že druhou světovou válku vyprovokovalo Polsko. V největší zemi světa tak vyrůstá generace, která bude bytostně nenávidět Západ. Proč nemůže být Severoatlantická aliance nikdy poražena, kdy ruský prezident zacouval, kdo je válečný štváč nebo jakou pozitivní roli může sehrát bývalý a možná budoucí prezident Trump? Nejen odpovědi na tyhle otázky zaznívají v dalším z mých rozhovorů s Vlastislavem Břízou, kterého jste si tak oblíbili a kterého jsem proto po čase zase pozval.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Ještě nemůžeme hovořit o ohrožení právního státu, ale existují signály, které by nás měly znepokojit, říká slovenská novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová. Jisté podle ní je, že ji i její kolegy čekají těžké časy. Premiér Robert Fico totiž odmítá komunikovat se seriózními médii a dezinfo scéna je na koni. A činí se i nový ministr vnitra. Necelé dva týdny u moci mu stačily k tomu, aby odvolal policejního prezidenta a vyšetřovatele Národní kriminální agentury, kteří po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové začali rozkrývat organizovanou skupinu desítek lidí napojených na Ficovu vládu. Kauz je tolik, že by o nich Zuzana mohla vyprávět hodiny. Z té zatím nejzávažnější, ve které je zainteresovaný bývalý šéf policie Tibor Gašpar, vyplynulo, že podnikatelé blízcí vítězné straně Směr rozhodovali o tom, kdo bude trestně stíhaný, a v policejních databázích lustrovali novináře. Je proto jistá pravděpodobnost, že v tom budou pokračovat, otázkou je, kam až zajdou. Mluvili jsme i o příčinách sílícího pravicového extremismu, romských osadách na Slovensku, které vypadají úplně stejně jako africké slumy jen v menším, nekritickém obdivu Čechů k prezidentce Zuzaně Čaputové nebo odchodu mladých lidí ze země. A možných řešeních, které to všechno má a ve které Zuzana nepřestává věřit.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kariéru jsem si nikdy nebudovala, byla jsem líná, přiznává herečka Simona Peková, které role Valerie ve filmu Přišla v noci vynesla nejen mimořádný zájem, ale také dvě filmová ocenění (Cenu české filmové kritiky a Trilobit) - a další (Českého lva) má šanci získat v sobotu 9. března. To vše poprvé v devětašedesáti letech. Velkou herečkou se přitom nikdy stát nechtěla, vždycky se jí cítila být. Když se teď lidé ptají, kde ji „vyhrabali“, nepřipadá si zneuznaná a nevnímá to ani jako zadostiučinění. Je vděčná, že jí chlapci, jak familiárně označuje tvůrce snímku Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara, dali dárek před smrtí. Oni by dozajista namítli, že je to nějaký blbý brněnský humor, ale ona je z Třebíče, takže brněnský humor moc neumí. Ráda říká, že ji našli čtyři metry pod zemí, protože právě tam v pasáži Alfa sídlí HaDivadlo. Na jevišti je Peková expresivní a bezezbytku se stává postavou, kterou ztvárňuje. Se stejným nasazením se před kamerou oddala i zmiňované Valerii a dotáhla to tak daleko, že byla strašně protivná i sama sobě. Pravdivost je ale to, o co jí vždycky enormně šlo, byť připouští, že cesta k ní není vždy jednoduchá. Složitost podle ní k branži prostě patří, protože aby herec uměl divákovi předat to, co si zaslouží, tak sám musí projít peripetiemi. Simonu Pekovou v tomto ohledu život nešetřil a pádů do tmy jí potkalo hned několik… Ostatně poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 70 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR

Patřil k vůdčím osobnostem Občanského fóra a doba po listopadu 1989 byla podle jeho slov po určitou dobu uchvacující. Podle kulturního a sociálního ekologa Ivana Ryndy skončila atmosféra, která se již nebude opakovat, v době, kdy se ukázalo, kolika lidem jde především o politickou rentu. Společnost se ale zásadně proměnila a dnes ji podle Ryndy charakterizuje především ztráta důvěry. A problém je mimo jiné i v tom, jak moc se svět stal globálním. “Planeta je jako celek přerýsovaná, mohu sbírat známky s filatelistou na Novém Zélandu, ale přitom si nemusím všimnout, že naproti, v paneláku přes chodbu, umírá stařenka," poukazuje vysokoškolský pedagog na to, že nás často zajímá, co se děje na druhé straně planety, a nevěnujeme pozornost věcem, které se dějí v naší bezprostřední blízkosti. Podle něj je cestou z této situace přestat pohrdat lokálními iniciativami a zároveň obnovit důvěru lidí v instituce. Pokud se bude jedno stavět proti druhému, podle experta to k ničemu dobrému nepovede. V rozhovoru Rynda naráží také na současné dění ve Spojených státech, kde vnímá rozvrat společnosti a selhání v podobě volby nového prezidenta Donalda Trumpa. Naráží také na atmosféru na amerických univerzitách, kde dochází k paradoxu, že liberálové zakazují konzervativcům přednášet. Zatímco podle jeho slov volají po bezpečí pro debatu, zároveň jsou těmi, kdo ji znemožňují, a to je chyba. Jak může generace tzv. sněhových vloček společnost ještě více štěpit? A jaká demokracie je dobrým příkladem pro ostatní? Pusťte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR NEJEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR, ALE VÝJIMEČNĚ I TADY

Do kategorie dokumentární fotky, ani žádné jiné její tvorba nezapadá, a tak přijala Libuše Jarcovjáková označení vizualistka. Fotit začala v 60. letech a už tehdy patřila mezi její první motivy selfie. Na rozdíl od těch současných mnohdy dost nelichotivá. Autoportréty si totiž nefotila, aby zjistila, jestli jí to sluší, ale kdo je a proč tu je. Kromě nich si psala i deníky a zpětně považuje za opravdové štěstí, že neměla prostor své záznamy nikde sdílet. Na dekády tak tvořila víceméně jen pro sebe. Dnes jsou její fotky mimo jiné cenným souborem dokumentujícím LGBT komunitu v 80. letech, prakticky jediným známým ve východním bloku. Netají se přitom tím, že proniknout do uzavřeného světa gayů a leseb jí trvalo tři čtvrtě roku velmi pravidelné docházky, intenzivní konzumace a neméně intenzivních rozhovorů. Jak se Libuši Jarcovjákové podařilo v 70. letech propašovat do Tokia, jak vnímá dnešní selfie, proč by fotky, které kdysi pořídila v romských rodinách, dnes už neudělala nebo proč nemůže umělá inteligence nikdy vygenerovat, co fotí? I tohle zaznělo během speciální série rozhovorů natáčené na MFF KV.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nechápu, jak náš gaučový člověk může říct, že je unavený z války na Ukrajině, říká zahraniční zpravodaj Martin Dorazín. Připouští, že každého to nemusí bavit. Pokud se nechce zajímat, tak ať to nedělá a přepne na jiný kanál s reality show z ostrova nahatých lidí. Ale cítit se unavený? Z toho se mu chce zvracet. Za mimořádně krátkozraké považuje také poukazovat na to, že vláda vynakládá na pomoc Ukrajině moc peněz. My jsme válku nevyprovokovali, neseme náklady Putinovy politiky a účet je třeba poslat do Kremlu. Sám v okupované zemi působí bezmála tři roky, nejdéle ze všech českých novinářů. Pobývat přímo tam je pro něj důležité, ví díky tomu, čím běžní Ukrajinci prochází, a zná jejich skutečné problémy. Zpočátku ho jejich příběhy doháněly až k slzám, postupně se s tím naučil žít. Zvykl si i na to, že v Oděse nad přístavem, kde bydlí, létají poslední dobou rakety čím dál častěji. I jejich sledování na mobilu se pro něj stalo rutinou, znervóznit ho ale dokážou pořád. Hrůzostrašné je to zejména v noci, kdy se po půlnoci vypne pouliční osvětlení a zvuk se rozléhá nočním tichem. Ještě horší jsou ale drony, u kterých často ani není poznat, jestli jsou ukrajinské, nebo ruské. Přesto chce zůstat a být v centru dění, i s vědomím toho, že to nebude na měsíce, ale zřejmě roky. Jaká je podle něj budoucnost Ukrajiny a jak se za uplynulé dekády změnila, existuje „osa zla“, má vůbec smysl v Rusku budovat opozici a je na místě používat přívlastek Putinovo Rusko? I tom jsme s Martinem Dorazínem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR, KTERÝ MÁ 69 MIN., POUZE NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Rozhovor o Ukrajině, který teď jinde neuslyšíte. Ukrajinista a historik David Svoboda mluví o blbcích a vadí mu, jaká otřepaná klišé zaznívají v českých i zahraničních médiích. Zmiňuje a vysvětluje fenomén Bandera a dodává, že třeba Polsko by Ukrajincům rádo kádrovalo hrdiny. Taky ale popisuje situaci v okupované zemi dnes. Není podle něj dobrá, respektive je špatná. Ukrajina prohrává a světová válka už je de facto tady. A Rusko lze definovat jako fašistický stát. Kam to spěje? Ani to není dobré.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 78 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Následkem toho, jak se hypertrofuje individualismus, dochází k dehumanizaci zdánlivých nepřátel, přitom jde pouze o názorové oponenty, myslí si herec a moderátor Bořek Slezáček, který nahrazování vztahu já – ty narativem já – to považuje za zásadní problém současnosti. Nálepkami jako pražská kavárna a dezolát se degradujeme na objekty, na které je pak jednoduché plivat. Řešením není, že si každá strana nechá svůj názor bez toho, aniž by spolu mluvily, protože názory se formují v diskuzi. Jakákoliv debata by přitom podle něj měla vést k tomu, že vystoupíme z komfortní zóny a konfrontujeme svá přesvědčení, protože právě kritické myšlení nás dostalo z jeskyně až do vesmíru. Přijmout jeho výsledky a posunout se pod palbou kritiky, s sebou ale přináší totální diskomfort. Radikální změnou fungování by měla projít také společnost jako celek, zejména ve vlastnictví výrobních prostředků a distribuci bohatství. Třídní boj probíhá i dnes, akorát ho nikdo nevyhlásil a prohráváme. Kapitál se globalizoval, nicméně demokratické instituce zůstaly lokální, a tak nejenže netahají za kratší konec, netahají už za vůbec žádný. Slezáček je přesvědčený, že středem každé ideologie by měl být člověk, středem kapitalismu jsou ale peníze, a mimo jiné proto s ním nesouhlasí. Sám se označuje za „komouše“. V rozhovoru se netají ani tím, že si půlku života nepamatuje, protože byl věčně ožralý, zaujetím pro Miloše Zemana a Donalda Trumpa, vysvětluje, proč nevolí, vzpomíná na šílený rasismu, kterého byl v dětství součástí, a pokládá si otázku, kde byl, když se jeho nejlepší kamarád věšel.

Kamil Bartošek, známější jako Kazma, je originál. Říká, že každou část svého života byl tím, na co si právě hrál. Teď je dospělejší a už prý nepotřebuje dělat tak hloupě konfliktní věci. Opravdu? V uvolněném rozhovoru se nám povedlo jít i do hloubky, mluvili jsme o vztazích, o morálce, o přepadání přes hranu (třeba s Leošem Marešem) a o tom, že dál člověka posunou jen neúspěchy a krize. A taky o novém filmu, který podle Kazmy existuje. Něco z toho, co v kinech lidé uvidí, nakonec prozradil. Asi. Na žaloby od herců, kteří ve filmu hrají, je připravený. Opravdu prý o ničem nevěděli. Nebo věděli? Kazma říká, že tomu dal znovu všechno, mimo jiné 10 milionů ze svých peněz, ale už teď ví, že po premiéře přijde prázdnota. Hodnota je totiž jinde.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Válka zuří nejvyšší intenzitou, o jaké lze od 7. října mluvit, přibližuje novinář Jakub Szántó dění v Izraeli. Počet mrtvých denně narůstá, podle dostupných zdrojů se aktuálně blíží 20 tisícům, přičemž většina z nich jsou palestinští civilisté. Nejen Západ, ale i arabské státy, proto vyzývají Izrael k zastavení dalšího krveprolití nevinných. Stejně jako na bojišti i v diplomacii je ale podle druhého z hostů, Pavla Pawluschy Novotného situace „na polovině“. Na světlo navíc vychází další svědectví o bezmezné brutalitě teroristů z hnutí Hamás, záběry dětí ocejchovaných popáleninami z výfuku, thajského zemědělce ubitého zahradní motykou nebo devatenáctileté Naamy Levy se zakrváceným rozkrokem a přeseknutými achilovkami, které jí po hromadném znásilnění znemožnily utéct a která zůstává nezvěstná. Dva měsíce po útoku není identifikovaných asi 250 izraelských těl, protože jejich ostatky jsou v takovém stavu, že to nejde. Že je Hamás organizace na úrovni Islámského státu, v jejímž chiliastickém vidění světa nemají životy, zdraví, ani majetek žádnou cenu, ukázala opakovaně už dřív, ale že je schopná riskovat svoji existenci, to je bezprecedentní, s ničím takovým izraelská obranná koncepce nepočítala. V šoku po teroristickém útoku zůstala i média a sama se stala obětí informační války, když „skočily na lep tý pitomosti kolem nemocnice Al-Ahlí“. A „rozhoupaná“ zůstávají doteď. Za vás jsem se proto ptal, jakým způsobem si kolegové Jakub Szántó a Pavel Pawluscha Novotný ověřují informace, jaký další vývoj lze očekávat, kdo do něj může zasáhnout a jestli má složitý konflikt vlastně východisko.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Agresi, kterou část polské politické reprezentace reagovala na její nový film Hranice, přirovnává Agnieszka Holland k pogromu. Čelní představitelé státu včetně prezidenta a premiéra obvinili režisérku ze spříznění s Putinem a opakovaně ji přirovnali ke Stalinovi. Vede ji to k přesvědčení, že zatímco komunistická propaganda měla své meze, dnes je možné říct cokoli. Věří nicméně, že Polsko čekají lepší časy, že skončí institucionalizovaná krutost na hranicích i beztrestné znásilňování ústavy, ke kterému docházelo v uplynulých osmi letech za vlády strany Právo a spravedlnost. Ta byla schopná kvůli vlastnímu politickému prospěchu obětovat zájmy země. Kam takový přístup může vést je patrné v Izraeli. Z toho, co se děje na Blízkém východě, ale i v Africe, východisko nevidí. Další zločin proti lidstvu je podle ní za dveřmi. Svůj díl viny na něm přitom nesou i Evropané.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Je to kauza, která hýbe hudebním světem. Rapper P. Diddy, vlastním jménem Sean Combs, se dostal do středu nebývalého skandálu. Socioložku a moderátorku pořadu o rapu Annu Oravcovou to ale nepřekvapilo. Říká, že to vypovídá nejen o stavu rapové kultury, ale i společnosti. P. Diddy měl moc, pořádal neuvěřitelné párty, na které vozil prostituty, vše si natáčel a své hosty následně vydíral. Celá věc se týka velkých jmen, včetně třeba Justina Biebera. Jak je možné, že se to tak dlouho tajilo? Anna na to má odpověď. Ale mluvili jsme třeba i o tom, jak se vyvíjí texty, ve kterých se dřív (a do jisté míry do platí stále) běžně mluvilo o znásilnění, tedy jakoby mezi řádky. Je to výlet do světa, který má svá pravidla. A je taky třeba nebývale homofobní.

CELÝ ROZHOVOR NEJEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR, ALE VÝJIMEČNĚ I TADY

Baví mě být uprostřed, říká herečka a režisérka Petra Nesvačilová s tím, že není skupinový typ a jediné, při čem v kolektivu jakžtakž vynikala, byla vybíjená, a to jen proto, že nebyla ambiciózní a schovávala se za ostatní. Líbí se jí levice i pravice, má ráda různé názory, protože si díky nim může tříbit ten svůj. Nudí ji intelektuální snobismus. Sama ho zažila, když nastoupila na Katedru dokumentární tvorby pražské FAMU. Nejen pro část jejích spolužáků, ale i profesorů byly její červeně nalakované nehty důvodem pochybovat o ní. O to víc se zabejčila a řekla si, že takhle svět fungovat nebude. Odmala byla totiž vychovávaná k tomu nenechat si sr*t na hlavu. V čem bylo její dětství složité? Za co vděčí mužům a kdy naopak musela jejich roli suplovat? Jak zvládá mateřství skloubit s prací? Nebo jak se cítí na červeném koberci? I o tom jsme se bavili během speciální série rozhovorů natáčené na MFF KV.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA⁠ ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ A⁠ ⁠⁠⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

„Teď se láme čas, Evropa se musí probudit, jinak se řítíme do průšvihu. A je dobře, že k tomu probouzení dochází,“ říká náčelník Generálního štábu Armády České republiky Karel Řehka, podle kterého heslo „chceš-li mír, připravuj se na válku“ v současnosti platí dvojnásob. Apeluje, že v rozmezí pěti až deseti let je nutné výrazně pokročit v odstrašení. Zároveň si myslí, že ruský prezident Vladimir Putin se v současnosti mýlí, pokud počítá s tím, že Evropa není dostatečně silná. Ačkoliv přístup prezidenta USA Donalda Trumpa k Evropě někomu nemusí připadat fér, šéf české armády oponuje, že jeho předchozí vyjádření považuje za užitečná, protože dotlačila řadu států k obranným investicím. Pokud jde o plán české vlády na zvýšení výdajů na obranu, je Řehka optimista, ale dodává, že teď bude potřeba „prostě makat“. V rozhovoru se také dotýká sporů s ministryní obrany Janou Černochovou, které podle něj neprospívají české armádě, a celou situaci okolo dronové iniciativy Nemesis označuje za telenovelu. Ve spojitosti se svým napojením na tuto iniciativu zmiňuje, že záštitu dává nad „mraky akcí“, zároveň ale podle jeho slov platí, že projektu věří a v jeho očích by se neměl kriminalizovat. Myslí si šéf české armády, že při vyvážení dronů na Ukrajinu mohlo dojít k pochybení? Zvažoval někdy, že armádu opustí a chtěl by opravdu vrátit povinnou vojnu? Dozvíte se v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR DLOUHÝ 68 MIN. NAJDETE JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček říká, že teď má potřebu mluvit. O práci, o hlavě státu, o životě. Stále je stejný obranář Miloše Zemana, stále nevidí problém tam, kde ho vidí jiní. Zároveň ale připouští své chyby a třeba říká, že Zemanova „politika všech azimutů“ selhala. Zlomy v jeho životě přišly v posledním roce a půl. Nejprve si uvědomil, že nechce dál přispívat k nenávisti ve společnosti. To se stalo prý po setkání s jedním senátorem, který mu vysvětlil, že nechtějí Zemana odstranit pučem. Zároveň si po alkoholové eskapádě srovnal priority, popisuje duchovní přesah události. A pak získal rodinu, kterou už ani nedoufal, že bude mít. Opakovaně zdůrazňuje prakticky bezvýhradnou podporu Ukrajiny a také to, jak je mu ta země blízká. Nikdy prý nebyl proruský. Proč tedy označil Putin za prospěšného pro lidi? Dozvíte se v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Umění by mělo být angažované, myslí si zpěvák a herec Tomáš Klus a v souladu se svým přesvědčením otevřeně poukazuje na humanitární katastrofu, ke které dochází v Pásmu Gazy. Záběry tamních obyvatel, kteří živoří v nelidský podmínkách, mu trhají srdce a představa, že by jim mlčky přihlížel, nebo je dokonce přehlížel, je pro něj nepřijatelná. Že je Hamás teroristická organizace přitom nezpochybňuje ani v nejmenším, stejně jako nechce relativizovat nutnost řešit příčiny dlouhodobého napětí v regionu. Jde mu o to, aby se pozornost tuzemské politické reprezentace i médií upřela na ten aktuálně nejpalčivější problém a Palestinci přestali být dehumanizováni. Blokace humanitární pomoci podle něj není řešením, ale prakticky etnickou čistku. Pakliže tohle budeme tolerovat, tak pánbůh s námi, milé lidstvo, varuje. Zastává názor, že naší prioritou by měl být soucit a vědomí toho, že každý člověk, který probudí zájem o společenské dění a lidská práva a začne se o to intenzivně zajímat, může reálně změnit svět. Bez ohledu na to, že za své postoje čelí dosud největší vlně nenávisti a hysterie ve své kariéře, vnitřně je přesvědčený, že dělá dobře. Kdyby se chtěl „jen“ zviditelnit, tak tohle by byla poslední možnost, kterou by si vybral. Co pro něj znamená popularita? Jak reaguje na tweet podnikatele a filantropa Jana Dobrovského, že je „dobroser, který je součástí zla“, nebo co si řekl na kafi s Jakubem Železným? A jak se vůbec cítí? I na to jsem se v emotivním rozhovoru Tomáše Kluse ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠ A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠⁠

Počet rozhovorů, které má moderátor a novinář Honza Dědek aktuálně na kontě, se blíží úctyhodným šesti tisícům. Sebekriticky přiznává, že těch, za kterými si bezvýhradně stojí, je výrazně méně než takových, na kterých by nic neměnil. Po každém natáčení mu v hlavě šrotuje, co mohlo být jinak. Tím, kdo ho vyškolil nejvíc, byl jeho idol Jan Kraus. Pozval si ho v roce 2011 do jednoho z prvních dílů 7 pádů a interview s ním pro něj bylo v tom nejlepším slova smyslu velkou školou, na kterou nikdy nezapomene. Udělal v něm spoustu chyb. A nejen v něm, i v epizodách, které následovaly. Díky tomu je ale dnes tam, kde je. Je přesvědčený, že právě úkroky stranou člověka posilují a posouvají vpřed. Hosty do pořadu si vybírá podle jednoduchého kritéria „dvou Z“, jestli jsou zábavní nebo zajímaví. Věří, že pokud vzbudí jeho zvědavost a touhu dozvědět se víc, získají si i pozornost diváků. Primárně těch, kteří sedí v divadle, kde se talkshow natáčí. Atmosféra, kterou v hledišti vytvoří, pak totiž ovlivňuje i výsledný videozáznam. Byly přitom doby, kdy převážnou část publika tvořili přátelé jeho rodičů, kteří jim kupovali lístky, aby sál nezůstal prázdný. Došlo to tak daleko, že se se svým pořadem dostal do milionové ztráty. Zlom přišel až po jedenácti letech. O své cestě mezi nejpopulárnější televizní baviče i o tom, kam by rád směřoval dál, vypráví Honza Dědek v našem rozhovoru. Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR DLOUHÝ 95 MIN. NAJDETE JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR 

Tereza Matejčková je filozofka, která chtěla původně závodit v parkuru. O vysněnou kariéru ji připravilo zranění, její život tehdy pomyslně skončil, prozrazuje v rozhovoru. Filozofii našla později, možná i proto je její pohled tak kritický a zároveň přístupný. Umí ji poutavě používat při popisu světa i výkladu pojmů jako svoboda nebo pravda, ale nebojí se ani odvážných názorů. V podcastu vysvětluje, co dnes vlastně znamená svoboda, a že to je možná o něco složitější, než se může zdát. Zároveň říká, že být žena je pro ni extrémní výhoda. Akademické prostředí je obecně specifické a třeba na její angažmá v médiích, respektive v Echu 24, se kolegové nedívali příliš chápavě. Matějčková je také součástí populárního podcastu Čekání na prezidenta a otevřeně přiznává, že z něj měla společně s kolegy dávno vystoupit, ale (bohužel) k tomu nedošlo. Popisuje, jak funguje dynamika mladší ženy a starších mužů. Při pohledu na blížící se volby zdůrazňuje, že není nutné, aby příští hlava státu byla žena. A objasňuje proč. V rozhovoru je toho ale mnohem víc.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Civilizační onemocnění, pro která má angličtina výraz diseases of modernity, tedy moderní choroby, tu byla v určitém procentu vždycky, ale patřila spíš k výsadám bohatých lidí, kteří se k nim prostě prožrali a uváleli, říká Radek Ptáček, profesor lékařské psychologie, klinický psycholog a psychoterapeut. V současnosti postihují většinu populace starší šedesáti let. Stejně tak narůstají počty případů duševních problémů u dětí, mladistvých i dospělých, v souvislosti se kterými se hlasitě diskutuje, jestli máme dost psychiatrických kapacit. O poznání méně už je slyšet, co můžeme udělat v rámci prevence. Přitom propojenost fyzického a duševního zdraví je až děsivá, a jakkoli to zní jako klišé, pozitivní myšlení je jedním z faktorů, které do určité míry v ovlivňují nejen kvalitu našeho života, ale i délku. Obranou proti informační zahlcenosti, v níž má mozek tendenci extrémně senzitivně reagovat na negativní zprávy a v konečném důsledku se bát i maličkostí, je dramatickým způsobem omezit přísun jakýchkoliv zpravodajských informací tak, abychom si jednou denně udělali základní přehled o aktuálním dění, a taky se učit vidět věci v pozitivním kontextu, a to doslova. Vnitřní hypotézu o tom, jak funguje vnější svět, si totiž vytváříme sami a prostřednictvím tzv. retikulárních formací automaticky filtrujeme podněty, které k nám přicházejí. Jinými slovy pokud svět vnímáme jako nebezpečné místo, uvidíme ho temný a plný nástrah. Proč je důležité mít soucit sám se sebou, čím začíná péče o duševní zdraví, jak si poradit s názorovými rozkoly v rodinách, jsou psychopatické rysy základním předpokladem politického úspěchu nebo jaké argumenty mluví ve prospěch fyzických trestů? S Radkem Ptáčkem jsme palčivých témat otevřeli hned několik.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Hlavní věc je mít čas na odpočinek, odpovídá psycholožka Roksana Táborská na otázku, jak se vyrovnat s těžkostmi doby i těmi vlastními. Přestože to zní jednoduše, často se ve své praxi setkává s tím, že mnozí nevědí, jak se s takovým doporučením popasovat. Nejde přitom o žádné sofistikované meditace, úplně stačí se na chvíli zastavit, zaměřit na své pocity a vědomě dobíjet baterky – spánkem, chůzí nebo jinou fyzickou aktivitou, pobytem v přírodě, relaxací, rozhovorem s blízkým člověkem, to je individuální. Právě dostatek zdrojů, i když to zní jako klišé, je klíčový při zvládání náročných situací, které přirozeně přichází. Není možné se jenom vydávat a jet pouze na výkon, je potřeba to vyvážit. Člověk není bezedný kelímek, je sice schopný posouvat své limity a nezřídka je v téhle iluzi utvrzován, z dlouhodobého hlediska to ale nic dobrého nepřináší. Není přitom výjimkou, že si lidé myslí, že cítit se špatně je normální. Není, je to první známka, že něco není v pořádku. Duševní zdraví není samozřejmostí, je potřeba o něj pečovat stejně jako o to fyzické. Nutně to přitom neznamená, že by každý potřeboval terapii. Ta může být v případě nevhodně zvoleného kontaktu dokonce nebezpečná. Jasným radám a 100% návodům na život, jakkoli jsou úlevné, radí Táborská se spíš vyhýbat, od odborníků nezaznívají. Čím dalším podpořit psychiku a snížit stres, která skupina obyvatel je z hlediska sebevražd nejrizikovější, proč se víc než polovina mladých lidí necítí dobře nebo v jakém životní období nejčastěji propuká duševní onemocnění? I tom jsem mluvil s letošní držitelkou ocenění 30 pod 30 magazínu Forbes.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nutíme Ukrajinu bojovat s jednou rukou za zády, říká bezpečnostní analytik Martin Svárovský s tím, že Severoatlantická aliance nebo USA by se na jejím místě bez raket dlouhého doletu, po kterých napadená země už přes rok volá, do žádných akcí ani nepouštěly. Ona ale nemá jinou možnost. A co víc, scénáře dalšího vývoje války pro ni nejsou tak skeptické, jak je tuzemská i zahraniční média vykreslují. Rusko sice přešlo na válečnou ekonomiku, ale třeba produkce tanků nestačí krýt jejich ztráty. Jeho zbrojní výrobě přitom nechybí jen technologie, naráží mimo jiné na to, že neumí vyrobit kuličková ložiska. A tak pálí staré sovětské zásoby, které se tenčí, a na frontě jsou díky tomu k vidění různá vozidla včetně čínských golfových vozíků. Pravdou nicméně je, že ochota kremelského režimu posílat další a další lidi na smrt je pořád obrovská. I tak si ale Svárovský stojí za tím, že pokud pomoc Západu nepoleví, Ukrajina vyhraje. Ostatně porážka Rusů s 18 % dobytého území je podle něj zřejmá už teď. A slabost projevil i samotný Putin, když po prezidentských volbách zaúkoloval ruskou tajnou službu FSB, aby potírala teroristy a extremisty a stupňující se napětí v neruských etnikách.

Jen pár hodin po našem rozhovoru došlo na předměstí Moskvy k jednomu z nejhorších útoků v zemi za poslední roky. K původnímu záznamu proto přikládám ještě doplňující komentář Martina Svárovského k aktuálnímu dění: „Islamistická stopa útoku u Moskvy je vysoce pravděpodobná, byť v tuto chvíli ještě nevíme, kdo byl jeho objednavatelem. Stopa může vést jak do Sýrie, tak do Střední Asie nebo Afriky. V každém případě má útok a jeho nezvládnutí ze strany ruských bezpečnostních jednotek destabilizující potenciál pro ruský režim. Mizí pocit bezpečí obyvatel centrálního Ruska, na kterém Putin vystavěl svou politickou kariéru. Způsob reakce (tvrdá odvetná opatření) může posílit už tak přítomné odstředivé tendence neruského obyvatelstva Ruské federace, o kterých jsme ve videu také mluvili.”

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA ⁠⁠⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

V každém národě jsou lidé, kterým dělá radost neštěstí druhých, říká prezident Petr Pavel ve velkém a otevřeném rozhovoru. Postavil se tak na obranu šéfa strategické komunikace vlády Otakara Foltýna, který sklízí za svá ostrá slova, citovaná v rozhovoru, kritiku. Pavel zdůrazňuje, že teď je třeba říkat věci napřímo. Mluvili jsme o tom, jestli je opravdu nadstranický prezident, o zklamání z politiků (a jejich vzájemných averzí), o první dámě Evě Pavlové, které už našla na Hradě svou radost, ale i o tom, co rozhodne, jestli bude Petr Pavel kandidovat znovu. Vyjádřil se poměrně jasně.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 61 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Spisovatel Josef Formánek toho má za sebou hodně. Cestování po celém světě, peklo na zemi i nalezení hluboké víry, která ho vrátila domů. Mluvili jsme hlavně o tom, jak se to stalo, že jednoho dne viděl světlo, které si nedokázal vysvětlit, ale taky o ničení se alkoholem a o tom, díky čemu od něj dokázal utéct. A o laskavosti, která mu pomáhá dobře žít. Josef aktuálně dobrzďuje po hektickém období a připouští, že neodhadl své možnosti a dostatečně neposlouchal svoje tělo. Je to vidět i slyšet, chvílemi se ve studiu svíjel v bolestech, ale vydržel. Děkuju mu za to. Pokud Vás zajímá, jak jeden člověk úplně otočil život, poslechněte si tento rozhovor. Není to ale cesta pro každého. Ani pro mě.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Petr Cífka je zpět! Filmový publicista a majitel serveru Moviezone se vrátil, abychom probrali tentokrát vlastně docela dobré filmy a seriály. S výjimkami. Mluvili jsme o Občanské válce od režiséra Alexe Garlanda, Rebel Moon 2 od Zacka Snydera, dokumentech Tady Havel, slyšíte mě? a Hranice Evropy nebo o fenoménu posledních týdnů, výborném seriálu Fallout. Jak se nám to všechno líbilo a na co se těšit příště? Dozvíte se v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

Odpálit asteroid mířící k Zemi jako v Armageddonu? Podle kosmického inženýra Jana Lukačeviče by zásah Bruce Willise situaci nepomohl, ba naopak. Pokud by opravdu hrozila srážka vesmírného tělesa se Zemí, bylo by ji možné odvrátit velmi precizními a relativně drobnými úkony, které by ovlivnily jeho oběžnou dráhu. Podle popularizátora vědy lidé často netuší, jak je vesmírný výzkum pro jejich každodenní život důležitý. Díky kosmickým technologiím se rozvíjejí ty na Zemi a každé euro investované do zkoumání vesmíru se nám vrátí asi osminásobně. Navíc se podle něj vesmírný prostor stále více demokratizuje – družice dnes nemusí vypouštět jen státy jako USA, ale třeba i vysokoškolské týmy. Lukačevič v rozhovoru popisuje i to, jaké je to vést debatu s lidmi, kteří věří, že je Země placatá. Vést takovou polemiku je podle něj náročné hlavně proto, že může přihrát pozornost někomu, kdo si ji úplně nezaslouží. Vědci vadí především to, že tzv. plochozemci si dost často vytvářejí vlastní pravidla hry, a pokud chce někdo dokázat kulatost Země třeba na kýblu vody, není to úplně snadné. Podle kosmického inženýra to ale neznamená, že by se lidé měli odsuzovat jen na základě toho, že mají na věci jiný pohled. „Že někdo řekl nějaký úplný nesmysl nebo kravinu? To mi nedává právo toho člověka hodit přes palubu,“ vyzývá Lukačevič s tím, že se často věci snáz vysvětlí v hospodě než v online prostoru. Co by se stalo, pokud by do Země opravdu narazil asteroid? Jak moc může Česku pomoci, pokud se podaří vyslat českého astronauta do vesmíru? A jak velká je v něm konkurence? Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR DLOUHÝ 64 MIN. NAJDETE JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Martin Mikyska, tedy Mikýř, neustále rozviřuje vody českého internetu. Naposledy se mu to povedlo rozhovorem se Shopaholic Adel, známou postavou sociálních sítí. Vysloužil si za něj třeba obvinění ze šikany. Mikýř popisuje divoké reakce a prozrazuje, že pravda o vzniku videa je trochu jiná, než se mohlo zdát. Zároveň připouští, že pro část lidí hodně klesl. Mluvili jsme ale i o politice, která ho štve, o youtuberech, kteří ho inspirují, nebo o tom, jestli je se sebou konečně spokojený. A taky prozradil, co plánuje dál.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Markus Krug je jedním slovem světoběžník. Než poznal svou ženu a narodila se jim dcera, byl doma tam, kde měl kufry. Střídavě žil v Rakousku, Německu i Spojených státech a stěhoval se šestnáctkrát. Do školních kolektivů tak nikdy příliš nezapadl. Vlastně ani nemohl. Většinou byly zavedené, on neuměl jazyk a často mu byly cizí i místní kulturní zvyklosti. Začal si proto vytvářet svůj vlastní svět a v něm nové a nové příběhy. Právě to u něj rozvinulo kreativní myšlení, které ho dnes živí. Je producentem, režisérem, někdejším spolutvůrcem One Man Show, ve které se mu společně s Kazmou podařilo infiltrovat do pořadu Prostřeno, přesvědčit organizátory Českého lva, že na slavnostní předávání výročních cen přijede Jim Carrey, nebo šokovat ruská média tím, že do šatny Daciukova mužstva vnikl fanoušek a znesvětil kapitánovu brusli. Dnes stojí za mezinárodními projekty s desetimilionovými rozpočty nebo tuzemskou verzí celosvětově proslulé reality hry The Traitors, kterou od 22. září uvede televize Prima pod názvem Zrádci. A dost možná s ní způsobí televizní revoluci jako se to stalo v jiných zemích. Podstatou formátu totiž není, aby po sobě účastníci něco házeli, bezhlavě se do sebe zamilovávali nebo se předháněli v tom, kdo má větší svaly. Je mnohem sofistikovanější. Ani tak ale není jeho úspěch zaručen. Markus si dobře uvědomuje, že boj o pozornost je čím dál těžší a víc než kvalitě obsahu často záleží na jeho extrémnosti. Budu rád, když mu věnujete tu Vaši, myslím, že to, co říká a dělá, za to stojí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Role sadistického sériového vraha a kanibala Hojera byla pro Petra Uhlíka kýženým oceněním jeho herecké práce, ale taky mimořádně náročnou psychickou a fyzickou zkouškou, která se podepsala na jeho zdraví i vztahu. Že balancuje na hraně, zjistil až zpětně. Během natáčení jednoho z nejlépe hodnocených seriálů posledních let Metoda Markovič byl postavou natolik pohlcený, že nebral v potaz obavy své ženy, ani varovné signály svého těla. Neuvědomoval si je, chtěl do toho dát 100 %. To první se projevilo nedorozuměním a paralýzou partnerského soužití, to druhé sžíravými pocity z vlastního fyzična, které byly důsledkem extrémního hladovění a následného přejídání. Po něm přicházely výčitky, nadměrné užívání tablet na odvodňování a neustálé pozorování se v zrcadle. Rozjetou poruchu příjmu potravy zastavila další práce, proto se zdráhá říkat, že ji dokázal utnout. Svoje pochybnosti a pochybení nezastírá, věří, že otevřenost je cestou, jak nebýt kompromitován. Není pak čím. V jednu chvíli se svěřil i s tím, že mu v den rozhovoru umřela babička. A tak jsme mluvili o smrti jeho blízkých a způsobu, jakým se s ní vyrovnává, o hledání sebe sama a jistotách, na které občas zapomíná, nebo touze přestěhovat se do Sudet a živit se vlastníma rukama. Jakkoli tíživě to možná zní, nejednou jsme se zasmáli. Ostatně poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Protestovat proti Green Dealu je nesmysl, říká soukromý zemědělec Daniel Pitek s tím, že opatření, která jsou součástí Zelené dohody pro Evropu, jsou důležitá a dobrá. Fakt, že ke klimatickým změnám dojde, nelze ignorovat a pouhou adaptací krajiny je nebudeme sto zvládnout. K tomu abychom byli uhlíkově neutrální by přitom stačilo snížit naši spotřebu o třetinu, jak vypočítal kanadský profesor českého původu Václav Smil, na kterého se Pitek odkazuje. Každopádně to, že budeme hospodařit jinak, jak v lesnictví, tak v zemědělství, je jasné už nyní a úplně jednoduše se může stát, že se tu budou pěstovat pomeranče. Jižní Morava, kdysi jedna z nejúrodnější oblastí České republiky, už je na tom dnes z hlediska výnosů obilí hůř než bramborářská Vysočina. Pitek se přitom netají obavami, že se systém začne rozpadat, což by v konečném důsledku mohlo znamenat, že člověk jako druh nebude schopen přežít. Ohrožená je už například potravinová bezpečnost ve Španělsku, což se může stát i nám, a ne nutně ve vzdálené budoucnosti. Nechce ale strašit a věří, že situace nás donutí se o půdu lépe starat. Přispět by k tomu mohl i zákon o rodinných farmách, který má podpořit životaschopnost venkova a zmírnit koncentraci moci v oboru, která je bezpečnostním rizikem. Jaký způsobem sám žije a proč se zatvrdil, k čemu bude potřeba přistoupit, abychom nežili obklopeni stepí, jsou agrobaroni skutečně problém, nebo proč letos vezme tradice prvomájového polibku pod rozkvetlou třešní za své? I o tom jsme s Danielem Pitkem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Žasnu nad tím, co Slováci dělají před volebními urnami, říká sociolog Fedor Gál s tím, že jeho krajané jsou hodní, ale taky hloupí a naštvaní. Projevem jejich hlouposti je masový příklon k sebevražedným politickým, ideologickým, náboženským nebo osobním strategiím, které jim neprospějí dnes, ani zítra. Naštvaný je každý na něco jiného, pro téměř polovinu obyvatel Slovenska jsou slova jako liberál, intelektuál nebo demokracie sprostá. Společnost jako kdyby se pořád chvěla v jakési křeči. Netají se proto tím, že v Česku se mu žije mnohem líp. Čechy považuje za sofistikovanější, méně emotivní a schopnější citlivěji pracovat s vlastní racionalitou. Elity nicméně selhaly v obou zemích. Totálně se vykašlaly na bezprostřední kontakt s lidmi za hranicemi Prahy i Bratislavy, neznají prostředí, ve kterém žijí, ani jejich každodenní starosti. Kdyby chtěl být patetický, tak řekne, že svoboda má smysl jen tehdy, když jde ruku v ruce s odpovědností. Tomu, že řešením je dialog, přestává věřit, ale člověk se o něj musí snažit i v těch nejbeznadějnějších situacích. Ve chvíli, kdy narazí, je potřeba se začít bránit. Až tahle nutnost nastane, skuteční lídři se podle něj objeví. Listopad 1989 je toho důkazem. Jakým způsobem ho v životě ovlivnil antisemitismus, komu přičítá vinu za to, že se Slovensko nedokázalo vyrovnat se svou minulostí, co způsobí válka na Ukrajině, co se začátkem 90. let naučil o kampaních a čeho se bojí? I o tom jsme s Fedorem Gálem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Tereza Kujová a Jan Studnička tvoří hned několik podcastů. Nabízelo by se říct, že primárně o zábavné historii, ale s ohledem na to, k jak otřesnému krveprolití a zvěrstvům napříč stoletími docházelo, preferují formulaci, že dělají historii zábavně. Jakkoli nenáročně to zní, netají se tím, že za každou epizodou jsou hodiny práce a bádání, což Honza s nadsázkou označuje jako parazitování na práci reálných historiků. Už vážněji pak sdílí svoje přesvědčení, že z hlediska informační nasycenosti a přesnosti svou tvorbou předčí většinu historických filmů a velkou část dokumentů. Faktem je, že za svou Hodinu dějepichu získali hned několik ocenění včetně toho pro nejlepší vzdělávací podcast. Úspěšný formát, který vznikal v redakci týdeníku Reflex, je už ale taky pár ní součástí minulosti. Zajímalo mě proč. Přiznávají, že narazili na limity. K vyčerpání přitom nedošlo u nich samotných, postihlo jejich spolupráci s mediálním domem. Dospěli k názoru, že fungovat můžou i bez média za zády, a stali se tak dalšími nezávislými tvůrci. Ptal jsem se jich ale i na to, jestli je pro ně přijatelné vtipkovat o holocaustu a proč patří téma nacismu dlouhodobě k nejpopulárnějším, jak je ovlivnil Marek Eben, co Tereza říká na stereotypizující nálepku potetované blondýny a mnohem počestnější negativní komentáře, které padají na její hlavu, nebo jaký bude jejich nový podcast HistoRIP. A mimo jiné jsem se dozvěděl, že Hitlerovy zásluhy na výstavně německých dálnic jsou mýtus.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Když už měl Donald Trump vyhrát, tak jsem rád, že vyhrál takhle přesvědčivě, říká Petr Kolář s tím, že jednoznačný výsledek lze stěží zpochybnit. Bývalý velvyslanec v USA a poradce prezidenta Petra Pavla přitom přiznává, že ho nízká účast demokratů ve volbách překvapila. Porážku Kamaly Hariss přičítá mimo jiné pozdnímu nástupu viceprezidentky do kampaně, jejímu nedostatečnému vymezení se vůči předchůdci a dosluhující hlavě státu Joeu Bidenovi, podcenění religiozity i volbě témat, která nebyla pro většinovou společnost tak zásadní. Donald Trump se naproti tomu stal neúnavným kritikem nemastného a neslaného vládnutí, samozvaným mužem činu a místo obyčejné pravdy vsadil na načančanou lež. Dokázal v lidech vzbudit naději a oni mu chtěli uvěřit. V konečném důsledku zvítězila cena benzínu nad obavou o kvalitu demokracie. Faktem je, že nově zvolený prezident ovlivní v následujících čtyřech letech velmi zásadně jak americkou politiku, tak světovou. Má šanci se ukázat, ale taky zklamat. Jde o to, komu bude naslouchat. Mluvit bychom s ním měli i my a prokázat, že nejsme jen černý pasažér, který se veze a žije z peněz amerických daňových poplatníků vynaložených na obranu a bezpečnost. Měli bychom být Americe rovnocenným partnerem, který sdílí společné hodnoty a je připraven je bránit, a to nejenom s její pomocí v Evropě, ale s evropským přispěním třeba v Indo-Pacifiku. Jakou šanci demokraté úplně promarnili? Dá se staronovému americkému prezidentovi vůbec věřit a co se stane, pokud nenaplní očekávání? Můžou někdejší výroky Petra Pavla, že je Donald Trump odpudivý, Českou republiku poškodit a chystá se za ně omluvit? Nebo jaké trumfy drží v rukou vláda Petra Fialy a jak může upevnit vztahy s USA? I na to jsem se Petra Koláře ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

„Novinařina není bezpečný prostor a v nějakém ohledu ani nemá být. Když se člověk vrhne do veřejného prostoru, tak musí mít tu odolnost trošku jinou,“ je přesvědčená Apolena Rychlíková. Sama si zatím nejtěžším obdobím prošla, když s kolegou Jakubem Zelenkou upozornili svým článkem na nepatřičné chování toho času jednoho z nejsledovanějších politiků českého Instagramu, Dominika Feriho, které soud následně klasifikoval jako znásilnění a pokus o něj. Nepochybovala tehdy o kvalitách jejich textu, špatně snášela, že možná svým jménem, které pro někoho může být kontroverzní, přispěla k tomu, že část lidí nebrala kauzu vážně nebo relativizovala újmu obětí. Vyčítala si, jestli do toho vůbec měla jít a podepisovat se pod to. Navíc jí extrémně vadilo, že získala nálepku lovkyně sexuální predátorů, a nechápala zkratku, že to byla ona, kdo mladého místopředsedu poslaneckého klubu TOP 09 dostal za mříže. Ve skutečnosti se rozbrečela, když verdikt padl. Fyzicky zle jí bylo, i když nedávno zjistila, co se odehrává na komunitní platformě Discord. Její uživatelé v uzavřených chatovacích místnostech „oslavují“ své matky, sestry nebo přítelkyně tím, že sdílí jejich nahé fotky a videa k sexuálnímu uspokojování všech přihlášených. Aniž by o tom dotyčné věděly, často i s uvedením osobních údajů. Výjimkou nejsou ani dětská pornografie nebo katalogy abecedně seřazené podle jmen a místa bydliště. Denně se přitom jedná o desítky fotek, na tzv. megalincích jsou jich ale statisíce. Statisíce záběrů, které se nekontrolovaně šíří virtuálním prostorem a dost pravděpodobně z něj nikdy nezmizí. Jak na tuhle skutečnost reagují poškozené ženy nebo správce jedné z online skupin, jaká další témata má Apolena rozpracovaná, co nového přinese připravovaná kniha o Dominiku Ferim a co pro ni bylo na celé kauze nejvíc fascinující, nebo jak finančně udržitelná je její vize dostupné a pomalé žurnalistiky, kterou chce v redakci Page not found realizovat? I o tom jsme mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jsem asociál, říká o sobě fotograf Stanislav Krupař s tím, že jeho životní dráha bohužel není rovnoběžkou, ale jde úplně na štorc skoro vůči všemu. Ani neví, jestli je mu v tom dobře, zkrátka to jinak neumí. Polovinu dospělého života díky, nebo kvůli tomu, záleží na úhlu pohledu, strávil v Rusku, hlavně na Sibiři. To, co měl na největší zemi světa rád, se mu s vypuknutím války úplně uzavřelo a odcizilo a asi už to tak zůstane. Vízum mu sice vyprší až v září, a tak si pohrává s myšlenkou, že by se do Tuvy ještě jednou podíval a s místními se rozloučil, ale děsí ho představa, že mu FSB podstrčí nějaké drogy nebo cokoli jiného, protože si potřebuje vyřídit účty s českými politiky, což by se reálně mohlo stát. Režim ho dobře zná a nástupci KGB jsou králi celé federace. Doteď nerozumí tomu, proč Putin před dvěma lety konflikt takovým způsobem vyhrotil, když Ukrajina byla v mizerném stavu, její bývalý prezident Porošenko byl stíhaný za vlastizradu a ten úřadující, Zelenskyj, měl 25% podporu. Zatímco ruské hlavě státu tehdy vycházelo všechno, a kdyby počkal, mohl svého dosáhnout mnohem elegantněji. Nejenže by schramstnul Ukrajinu celou a bez boje, ještě by si totální závislostí na ruském plynu podmanil Evropu. Krupař nikdy nezapomene na ráno, kdy se 24. února 2022 probudil v Avdijivce, pouhé tři kilometry vzdálené od ruských pozic. Od té doby se na ukrajinském území necítí bezpečně nikde. Pro Ukrajince jsou důsledky války logicky ještě fatálnější. Žijí ze dne na den, nikdo neplánuje. O tom, že bylo lepší se vzdát, nikoho mluvit neslyšel, pravdou ale je, že vojákům síly i energie bojovat dochází. Většina nejlepších už padla. O životě mužů, kteří šli dobrovolně bránit svoji vlast, nezřídka rozhodují velitelé se sovětskými manýry, pro které je mnohdy důležitější, jestli se vrátil z akce kulomet než člověk. A ruská výroba dronů zatím jede naplno… Kde v tom všem zůstává malé lidské štěstí, co je základním předpokladem pro přežití nebo jaké je to mít přátele mezi Tuvinci, kteří mají pověst chirurgů bez diplomu, si poslechněte v celém rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE PŘES 90 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

S Petrosem Michopulosem a Jindřichem Šídlem jsme se v dalším livestreamu původně měli sejít nad stavem české politické scény. Vývoj zejména ve Spojených státech nás ale přiměl věnovat větší část diskuze neveselému směrování světa. Opakovaná otázka, co má tedy teď Evropa dělat, bohužel zůstává tak trochu nezodpovězena. Mluvili jsme o posledních výrocích Donalda Trump a o tom, co to pro nás znamenají, o nebezpečích pro Evropu i Česko, o posunu Andreje Babiše, o politickém konci Markéty Pekarové Adamové a problému, který z toho Spolu má, nebo o možných scénářích pro volby.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kdo chce do politiky, musí mít především hroší kůži, odpovídá Miroslav Kalousek na otázku, jaký základní předpoklad by měl být vlastní člověku, který chce „kecat“ do veřejného dění. Coby exministr financí a bývalý šéf TOP 09 nebo KDU-ČSL dobře ví, o čem mluví. Ani v nejhorších dobách, kdy mohl za všechno, ale nikdy neměl ochranku a žádný z hrdinů jednosměrné komunikace, jak přezdívá lidem očerňujícím druhé v internetových diskuzích, ho na ulici nenapadl, i když je na chodníku míjel. Přijde mu směšné, když se politici nechávají slyšet, že se obětují pro blaho všech. Ve skutečnosti přináší oběť pouze svému vlastnímu uspokojení. Nepopírá přitom, že kdyby sám navštívil psychiatra Radkina Honzáka, dost možná by jeho ordinaci opouštěl s diagnózou psychopata. Trpce si uvědomuje i své chyby, celý soukromý hřbitov chyb. Ze všeho nejvíc lituje dvou rozhodnutí, která už když dělal, byl přesvědčen, že jsou špatně: když hlasoval pro zřízení 14 krajů a pro přímou volbu prezidenta. Mluvili jsme i o tom, na jaké své neprofesionální jednání vzpomíná s úsměvem, jaký nebezpečný pocit vyvolává slabomyslná propaganda současné vlády ve společnosti, kde jsou hranice politického kompromisu a loajality ke straně nebo jaký má vztah k alkoholu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Masoví vrazi jsou mnohem víc než dílem individuální patologie dílem nemoci společnosti, říká behaviorální patolog a psychoterapeut Andrej Drbohlav. Odkazem na statistiky odrážející meziroční nárůst počtu případů masové střelby a masových útoků v USA i okolních zemích ČR, nechce strašit, ale upozornit, že vstupujeme do nové kapitoly společenského vývoje, ve které bychom měli kolektivní neduh reflektovat a začít se věnovat jeho symptomům. Záměrně přitom používá plurál, protože očekávání, že protektivním a preventivním nástrojem před dalšími podobnými činy, jakým byla prosincová střelba na filozofické fakultě, se stane systém nebo stát, jsou velmi mylná, a upínání se k nim přinese jen zklamání a naštvanost. Alarmujícím faktem je, že více než 80 % pachatelů tohoto typu se krátce před svým činem někomu svěří, buďto s tím, že něco nezvládají a mají toho dost, anebo detailně popíší, že chtějí něco provést. Varovné signály ale zanikají v množství násilného obsahu ve veřejném prostoru, které se stalo základním stavebním kamenem liknavosti, necitlivosti vůči zlu, ale také strachu a úzkostí, a to nejen u dospělých. Téměř každé dítě ještě před svým 12. rokem vidí 10 000 individuálních vražd ve zprávách, animovaných pohádkách, filmech, videohrách a dalším audiovizuálním obsahu. Vizibilita a viralita zla je velmi rychlá a jednoznačně vytváří možnou půdu pro copycat effect neboli fenomén nápodoby. Pokud se stejně jako já ptáte, jak čelit bolestem doby, překonat generační propast, z čeho se poučit nebo na jaké informace bychom se měli zaměřit, odpovědi najdete v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 79 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Třetí řada Survivor Česko a Slovensko zná vítěze. Stal se jím Martin Mikyska alias Mikýř, komik, influencer a taky můj kolega, se kterým se několikrát týdně potkávám ve studiu. Z blízka jsem měl možnost sledovat nejen jeho přípravy na nejdrsnější reality show světa, ale i návrat z ostrova. Zajímalo mě proto, jak zpětně hodnotí svůj pobyt v Dominikánské republice. V extrémních podmínkách prožil dva a půl měsíce, během kterých si nejednou sáhl na dno svých sil. Nejdřív byl přesvědčený, že zkolabuje pod vlivem nedostatku spánku, a když tělo konečně vypnulo, začaly se mu zdát živé sny o jídle. Dva týdny jedl jenom kokos, což bylo jako chroupat cement a následně znamenalo potýkat se žaludečními problémy. V nejhorších chvílích zaměstnával hlavu. Jak sám říká, do Survivoru šel, aby tančil valčík s diváky, a tak pro ně vymýšlel vtípky. Ne vždy se mu to povedlo, a tak ze dne na den žili v Česku i jeho spolupracovníci Vilém Franěk a Honza Cón, kteří se starali o jeho mediální obraz a komunitu sledujících, která se rozrostla o 200 tisíc. Jak jim výhra změnila život, co udělají s vlivem, který se jim podařilo získat, nebo čeho se bojí, odpovídají v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 46 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Je tomu sotva rok, co Světová zdravotnická organizace odvolala globální stav nouze spojený s pandemií covidu. Připomínat si dnes dobu všudypřítomné nejistoty a vlastní zranitelnosti se chce málokomu. Jsou ale tací, kteří na ni nezapomenout nikdy. Patří mezi ně i bývala všeobecná zdravotní sestra, aktuálně adaptive trenérka Eliška Krejčí, která začala mít po první prodělané nákaze problémy se sluchem a doteď nosí naslouchátka. Bez nich slyší jenom šum a pískání, nic jiného. Po druhém pozitivním testu se k tomu přidaly potíže s hybností dolních končetin. Nejdřív nejisté našlapování, pak vrávorání, což řešila berlemi, až jí nohy vypověděly službu úplně. Přestože na invalidní vozík je odkázaná dva roky, vlastní má teprve od prosince, do té doby si kompenzační pomůcky půjčovala. A hledala způsob, jak se zvednout zatím aspoň psychicky. Jestli bude ještě chodit, totiž nikdo neví. Přiznává, že ze začátku ji neurčitá diagnóza vadila, teď je neskutečně ráda, že má pořád naději a motivaci snažit se dál. Jak moc velkou pochopíte, když si poslechnete, jaké překážky musela překonat, když se doslova plazila po zemi, a co všechno se naučila. Navzdory tomu všemu se během rozhovoru pořád usmívá a usiluje o účast na paralympiádě. Myslím, že její příběh stojí za to společně sdílet.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 83 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„V období, kdy jsme vygenerovali neuvěřitelný zisky, jsem byl na nejhlubším dně,“ říká Marek Španěl, jeden z nejbohatších Čechů, který šéfuje hernímu studiu Bohemia Interactive a spoluvlastní mimo jiné Echo Media nebo Parlamentní listy. Za to hlavní v životě považuje dávat a připadá mu jako docela velká hloupost očekávat, že jsou to ti druzí, kteří mají dávat nám. Zájem o společenská témata a jejich podporu v něm zesílila pandemie covidu, tehdy mu dění ve společnosti nebezpečně připomínalo dobu před listopadem 1989. Znovu začal potkávat lidi, kteří byli perzekuování za své názory. To je podle něj zrůdné, na své názory má právo každý, ať jsou jakékoliv. Že by ty jeho byly konzervativní, když odmítá unisex oblečení, diskuzi o počtu pohlaví označuje za propagandu a sponzoruje Alianci pro rodinu, si nemyslí. Je přesvědčený, že když se zbavíme jednoduchých věcí, zase se dostaneme do velkých problémů. A taky o tom, že je potřeba jít proti vědeckému konsenzus, protože pokud přistoupíme na to, že definuje pravdu, nikam se v našem poznání neposuneme. Co další si Marek Španěl myslí, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Domnívat se, že se nám může vyhnout maďarská, nebo slovenská cesta, je naivní,“ myslí si Václav Moravec a jedním dechem dodává, že si příklon k autoritativnějšímu režimu nepřeje ani jako občan, natož jako novinář. Říká, že podstata některých tlaků a problémů, kterým čelí slovenští kolegové v médiích, je u nás podobná. Obě země navíc spojuje nedokončená transformace v pluralitní demokracii. Boj o ni a o dělbu moci ještě přijde, předpovídá s vědomím toho, že útoky na Českou televizi, potažmo na něj coby její tvář a tvůrce nejsledovanějšího diskuzního pořadu boudou sílit. To pravé peklo podle něj nastane v souvislosti s novelou mediálních zákonů, která má zvýšit televizní a rozhlasové poplatky. Vadí mu, že managmenty médií veřejné služby nejsou schopné jejich navýšení veřejnosti lépe odůvodňovat, přitom mají ten nejsilnější komunikační kanál – Českou televizi a Český rozhlas. Připouští, že kdyby si založil vlastní podcast, měl by asi větší míru svobody. Jak daleko od vstupu na Herohero je? Čím se novináři připravují o vlastní autonomii i slovní zásobu? Proč nechce, aby Otázky Václava Moravce byly spojované s hádkami politiků? Měla by média přiznávat svou názorovou vyhraněnost? A co by nás mělo spojovat? I o tom jsme se s vysokoškolským pedagogem, moderátorem a novinářem Václavem Moravcem bavili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Přestože z pozice tiskové mluvčí ANO odešla před více než pěti lety, stále se najdou tací, kteří jí kvůli tomu opovrhují. Nepochybně se ozvou i po našem rozhovoru a nepochybně svoje antipatie obrátí i proti mně. Nepozval jsem si politickou marketérku Lucii Kubovičovou, abych ji griloval za to, pro koho v minulosti pracovala, ale aby na základě svých zkušeností a znalosti politického prostředí i Andreje Babiše zhodnotila komunikační strategii vítězů i poražených nedávných voleb. V těch se podílela na kampani pro strany z opačného spektra, než je ANO. Zárukou politického úspěchu je podle ní opravdovost a vnímavost. V praxi to znamená, že dotyční říkají věci, kterým lidé rozumí, a působí tak, že tomu sami věří. Autentická komunikace s voliči, a to nejen na sociálních sítích, ale také v osobním kontaktu, se podle ní daří hejtmanovi Jihomoravského kraje Janu Grolichovi, hejtmanovi Jihočeského kraje Martinu Kubovi nebo místopředsedovi Poslanecké sněmovny Karlu Havlíčkovi. Zato na vládní úrovni to často hodně drhne. Za problematické považuje například Debaty bez cenzury předsedy hnutí STAN Víta Rakušana, ve kterých si ze svých názorových odpůrců udělal komparz. Jedním z hlavních úkolů politika je jezdit za lidmi, ale na setkáních s nimi by jim měl neustále předkládat účty s odškrtanými položkami toho, co pro ně udělal. Co naopak nikdy dělat nesmí, je kritizovat a házet vinu na voliče. Schopnost sebereflexe chybí Kubovičové v politice extrémně, a Andrej Babiš někdy nebyl výjimkou. Když mu navíc v roce 2021 všichni předpovídali politický konec, začal se pod tlakem dopouštět fatálních chyb. Teď má ale strašně jednoduchou pozici, protože neúspěch vlády je do očí bijící, zatímco on zažívá pocit vítězství, který je pro něj kruciální. Takhle posílenému mu stačí zapnout večer zprávy, napsat jeden tweet a jít si v klidu lehnout. Jaké je nejlepší PR? Co dosáhnou Piráti svou aktuální antisystémovou rétorikou? Na jakou komunikaci by měli vsadit lidovci? A co chybí v programu ODS? I o tom jsme mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 45 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Není fér, když si lékař, i když je to špičkový odborník, vyhradí na konzultaci čtyři minuty ročně, zbylých 364 dní je nedostižný a v tom absurdně vyhrazeném čase neodpoví prakticky na nic, říká Valerie Mirić Tkadlčíková. Ta má coby maminka 4,5leté holčičky, která velkou část svého krátkého života strávila v nemocnicích, řadu otázek. Zdůrazňuje přitom, že za to, co české zdravotnictví dělá, je nesmírně vděčná. Nicméně nechce mlčet o tom, co nedělá. Nejenom kvůli své dceři, ale i dalším dětem a rodičům. Necitlivý, přezíravý a v krajních případech i nezákonný přístup by neměl být součástí žádné praxe, natož zdravotnické. A tak proti němu bojuje a tvrdě naráží. Přiznává, že je to zraňující, ale chce si být jistá, že pro svoje dítě udělala maximum. Že navzdory spoustě hořkých pilulek, které musela sama spolknout, zařídila a vyběhala, co šlo, a přes opakované vyhazovy zůstala, kde měla. Se vší pokorou a nepochopením pro to, jak nelidsky se k sobě dokážeme chovat. Čím si od narození dcery prošla, popisuje v rozhovoru, který nebylo snadné vést a nebude snadné ani poslouchat. Bylo ale, myslím, důležité ho natočit.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Úspěch filmu Zápisník alkoholičky je kombinací několika faktorů, říká jeho protagonistka Tereza Ramba s tím, že se zadařit taky vůbec nemuselo. Jeho příběh je totiž svým způsobem šablonovitý, což si uvědomovala i sama herečka. Přesto se filmové adaptaci stejnojmenné knihy podařilo zvrátit trend upadající návštěvnosti tuzemských kin a po třetím víkendu má na kontě bezmála 300 tisíc diváků, čímž se stal nejnavštěvovanějším českým snímkem letošního roku. Připisuje to až nevídané míře autenticity a semknutosti štábu, který kolem sebe dokázal soustředit režisér a producent Dan Svátek. Za klíčovou při ztvárnění postavy Míši propíjející se k závislosti považovala nejen svou fyzickou proměnu, ale také tu psychickou. Jedna věc je změnit kostým, nechat se ostříhat a namaskovat, ale ve výsledku je stejně všechno vidět v očích. Právě v nich chtěla, aby se jí zračila absolutní ztráta zodpovědnosti a neschopnost postarat se o dítě, která ji osobně děsí víc než alkohol. Ke své transformaci využila zahraniční zkušenosti získané od mezinárodní koučky Leny Lessing, která mimo jiné spolupracovala s hercem Michaelem Fassbenderem, ale i konzultace s psychosomatický lékařem Pavlem Čechem. I tak to s ní zamávalo víc, než předpokládala. Nešlo to ale udělat jinak. Co dalšího jí do života hodilo „bombu“? Proč má smysl točit filmy, které na sebe nevydělají? Kolik jí firmy nabízejí za fotky jejích dětí na sociálních sítích? Jakých rolí se jí nedostává? A co má před sebou? I o tom v našem rozhovoru Tereza Ramba mluví.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Stejně jako na moři, ve vzduchu nebo na zemi je i na informačním bojišti nutná schopnost útočit, bránit se a získávat informace, říká plukovník Ivo Zelinka, někdejší výsadkář a účastník misí v Afghánistánu, dnes velitel Skupiny kybernetických sil a informačních operací. V praxi to znamená, že členové jeho útvaru neustále monitorují potenciálně nebezpečné informace, jejichž závažnost vyhodnocují a na základě toho přistupují k takzvanému prebunkingu nebo debunkingu. V tom prvním případě upozorňují, co pravděpodobně zasáhne informační prostor, jako tomu bylo u masakru v obchodním centru Krokus na předměstí Moskvy, u kterého bylo od první chvíle jasné, že z něj Rusové obviní Ukrajince, byť se k teroristickému útoku přihlásil Islámský stát. Včasné varování před šířením takových zpráv je relativně efektivní strategií, limity jsou v její omezené trvanlivosti, funguje dva až tři měsíce. Horší je jejich vyvracení, tedy zmiňovaný debunking, protože lidská psychika reaguje na prvotní sdělení. Navíc přibližně 4 % Čechů jsou chronicky proruská, dalších 11 % k tomu má dost blízko, nejpočetnější je šedý střed a na opačném protipólu stojí atlantisté. V rámci strategické komunikace přistupuje Zelinkova jednotka ke všem vyjmenovaným jako k třídění raněných na bitevním poli. Ti, kteří spadají do první kategorie, zranění přežijí bez ohledu na to, jestli se jim budou věnovat, nebo ne. V druhé naopak nepřežije nikdo, kdyby udělali bůhvíco. A pak jsou tu ti, u kterých bude adekvátní péče rozhodující. Nejvíc pozornosti je proto potřeba upřít na nerozhodnuté, váhající a znejistěné jedince, o což dlouhodobě a nepřetržitě usilují. Stejně jako zdravotníkům ani jim služba nikdy nekončí. Co je pro společnost extrémní hrozbou, čeho všeho jsou hackeři schopní, jak se provádí psychologické operace, v jakém stavu je česká armáda a daří se jí lákat do svých řad mladé nebo jaká mylná představa koluje o výsadkářích? I tom jsme mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Režisér Vojtěch Strakatý nedávno uvedl svůj debut After Party na festivalu v Benátkách. Osm let mu trvalo, než se ho povedlo dokončit, jen s 14 natáčecími dny a na rodičovské. Vojtovo příjmení vám není povědomé náhodou, je to můj bratranec. Natočil film o rodinném dramatu, které z dálky (a někdy taky nechtěně zblízka) sledovala i moje rodina. Jeho otec se zadlužil, udělal řadu chyb a ze dne na den se všechno začalo hroutit. Vojta to vzal jako nosné téma a vytvořil snímek, který ale nechce být jen negativní. Mluvili jsme i o tom, že miluje filmy a inspiraci hledá i v těch sto let starých. Že řada věcí už tu byla a třeba Christopher Nolan vlastně tak originální není. Nebo že pro něj bylo důležité jít na rodičovskou, mimo jiné proto, že prostě chce být se svojí dcerou. Ale probrali jsme toho mnohem víc.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Jakub Ráliš je vzděláním filozof a profesí ředitel olomouckého Vlastivědného muzea, což je v českém prostředí přinejmenším překvapivé uplatnění. Ne tak v anglosaském, jak upozorňuje, kde jsou základy humanitních věd součástí všech vysokoškolských oborů, čímž se američtí přírodní vědci často odlišují od svých evropských kolegů. Doslova to nejsou tak často fachidioti, nad rámec své specializace mají kulturní a společenskovědní přehled a chápou, že filozofie je základ všech věd. Ráliš je přesvědčený, že kdyby jeden z největších antických myslitelů, Aristoteles žil dneska, pracoval by v CERNu. Sám vnímá filozofii jako skvělou průpravu pro manažerství, vlastně hlavně pro něj, protože učí člověka porozumění textu a dialogu i o tom, s čím bytostně nesouhlasí, a to pak aplikovat v životě. V praxi to s sebou přináší nadhled, se kterým před třemi lety nastupoval do vedení příspěvkové organizace jednoho z nejchudších krajů v republice. A nevěřil vlastním očím. Přiznává, že přicházel s představou, že bude prosazovat ideje a stejně jako většina muzejníků v západní Evropě si klást otázku další existence muzeí. Reálně ale drtivou většinu času trávil jako opravář kanálů, střech, okapů a dalších věcí, a ještě přitom narážel na absurdní pravidla a směrnice. V byrokracii jsou podle něj Češi geniální. A ještě jeden unikát nám nelze upřít: počet muzeí, která v České republice máme. Z toho „svého“ lunapark rozhodně udělat neplánuje, jak navrhoval jeho předchůdce. Stěžejní roli muzeí regionálního i nadregionálního typu vidí v uchovávání naší společné paměti a hodnot, která bude sílit s rozšiřováním AI a stíráním kulturním rozdílů. Faktem je, že davy se do většiny z nich nehrnou, a kdyby zítra zavřela, tak nikdo na náměstí protestovat nepůjde. A právě to chce Ráliš změnit. Už proto, že si je lidi platí dvakrát – v daních a pak ještě ve vstupném. Jak si poslechněte v našem rozhovoru, ve kterém se netají ani svými kontroverzními názory na příměří uzavřené mezi Izraelem a Hamásem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR

Mít playback je podle něj hanba. Správné je zpívat živě, a nejlépe to, co si o světě myslí, popisuje zpěvák a milovník přírody Dan Bárta. Sám si nepřipouštěl, že by mu takový přístup mohl přinést nějaké nevýhody, ale zároveň nikdy neuvažoval nad tím, že by svůj život vzal za špatný konec. V hudebním světě i dnes nachází mladé muzikanty, kteří hrají tak, jak on podle svých slov už nikdy hrát nebude. „Zjistil jsem ale, že muzika existuje objektivně, jako matematika – tři plus tři je v ní šest,“ říká muzikant o tom, jak se při společném vystupování „propojil“ s americkým hudebníkem Bobbym McFerrinem, se kterým měl možnost si zahrát v roce 2010. V nové dokumentární sérii Krajina Dana Bárty hudebník a přírodovědec upozorňuje na to, co lidé kolem sebe často přehlížejí. „Člověk je často sebestředný. V přírodě vnímá jen to, jak ovlivní jeho vlastní prostředí. Zda bude mít jedovatou mrkev, nebo nebude mít kde sportovat,“ kritizuje vystudovaný ekolog, ale zároveň si myslí, že strašit lidi alarmistickými titulky nemá smysl. Bárta v rozhovoru vysvětluje, že když má člověk děti, jeho pohled na budoucnost se „rozplizne“ a začne přemýšlet i nad tím, aby svým potomkům sám nepřidělal práci. Jak se vyrovnává se stárnutím? Jak vnímá ekologické aktivisty a proč se svět nedokáže domluvit na společných krocích k ochraně přírody? Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Kdo nepochybuje, nikdy nebude dobrý, říká moderátorka a novinářka Barbora Kroužková. Netají se přitom tím, že během svého více než třicetiletého působení v médiích zaváhala i nad tím, jestli si vůbec zvolila správnou profesi. Nejvíc nejistá si byla ve vypjaté chvílích, kdy se stala terčem nevybíravých útoků politiků a jejich zastánců. Paradoxně právě tyhle okamžiky ji ale také utvrdily v tom, že svou práci dělá dobře. Díky fackám, které přicházely z jedné i druhé strany, si uvědomila, že je vše v pořádku a špatně by bylo, kdyby ji někdo chválil. Když chce, umí si poručit a stranou dát i svoje ego. Zkouškou obojího bylo její druhé mateřství. Svoje priority tehdy zredukovala na daný okamžik, den, týden, neupínala se k žádným cílům a plánům, protože ani prognóza doktorů nebyla jasná. Zpětně říká, že právě tohle období změnilo její vnitřní svět a odstartovalo její duchovní cestu jiným směrem. Naučila se neřešit věci a přijímat je, jak jsou, včetně smrti, což, připouští, bylo hodně těžké, ale v konečném důsledků osvobozující. Jak se vyrovnávala s předčasným odchodem tatínka a v čem jí byla maminka největší učitelkou? Kdy se za ní její prvorozená dcera styděla? Je pro ni moderování hlavní zpravodajské relace ČT kariérním vrcholem, má u svých šéfů v kritických okamžicích zastání? A co si myslí o Kodexu ČT a obává se o budoucnost veřejnoprávních médií? Na to všechno jsem se bývalé kolegyně Barbory Kroužkové ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠

Ultimátním rodičem je vždycky stát, je přesvědčený režisér Viktor Tauš s tím, že v případě dětí, které mezi lety 1987 a 1993 vycházely z dětských domovů, svou roli neplnil. V naprosté většině totiž skončily na ulici. Sám na ní tehdy žil, a tak se s řadou z nich potkal. Mezi jinými s Amerikánkou, jejímž příběhem byl zasažený natolik, že ho motivoval chtít víc a vyprávět ho dál. Během 20 let ho zpracoval třináctkrát, filmová verze vstoupí do kin 26. září. Hlavní cíl všech dosavadních podob Amerikánky je přitom jediný – přispět ke změně legislativy týkající se ústavní péče. Ta totiž selhává dodnes. V čem jsou její fatální nedostatky, vysvětluje Klára Laurenčíková. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva upozorňuje na to, že v České republice pořád existují instituce, které poškozují práva dětí a fungují na bázi jakéhosi vězeňského modelu. Těch, kteří končí v dětských domovech, je přitom stále víc. Argumenty typu, kdo chce, tak může, oni dost nechtějí, považuje Laurenčíková za liché. Když člověk vyrůstá v destruktivním prostředí bez pocitu bezpečí a možnosti navázat blízké vztahy, nevěří v sebe, v druhé ani v to, že má nějaké místo ve společnosti. Velmi snadno pak podléhá manipulacím a planým slibům, že se dá všechno zázračně a hned vyřešit. Souzení a jistá arogance, že mně se to stát nemůže, že jde o nějaké horší lidi, kteří si za své problémy můžou sami, se v debatách objevuje stejně často jako odmítnutí, že teď nemáme peníze na transformaci systému péče o ohrožené děti. Přitom modernizace a sjednocení roztříštěné legislativy by nás ve výsledku stálo míň než platit drahý, nefunkční systém. Ve všech ohledech. Nejen o tom, jak situaci řešit, aby více příběhů končilo happyendem, mluví režisér Viktor Tauš a vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Atentát na Donalda Trumpa, odstoupení Joe Bidena z boje o pokračování v Bílém domě. Americká politika se otřásla. Co čekat dál? Probral jsem to s bývalým velvyslancem v USA a poradcem prezidenta Pavla Petrem Kolářem. Ten říká, že Kamala Harris, současná viceprezidentka a budoucí velmi pravděpodobná kandidátka demokratů, má šanci Trumpa porazit. Ale lehké to mít nebude. Zároveň Kolář zdůrazňuje, že s Trumpem a jeho případnou administrativou musíme mluvit, není to zosobněné zlo. A měl na nás i pozitivní vliv. Mluvili jsme ale taky o atentátu, který americký exprezident usilující o návrat do úřadu mistrně využil, o tom, kudy teď půjde kampaň, a o dopadech případného Trumpova vítězství.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

České zdravotnictví je jako dobře trénovaný maratonský běžec, který má cílovou pásku téměř nadohled, myslí si lékař Tomáš Hauer. Zdánlivě dobrou zprávu vzápětí upřesňuje s tím, že jde o závodníka na pokraji zhroucení, který sotva klopýtá. Jinými slovy stojí systém na dobrých základech, ale dva ze základních stavebních kamenů se teď bortí. Katastrofální je personální situace i nedostatek financí ve veřejném zdravotním pojištění. Požadavky na stále lepší služby dostupné všem a vyšší platy ve zdravotnických i nezdravotnických profesích rostou, ale brát už není kde. V horizontu deseti let tak budou některé odbornosti prakticky nedostupné. Problém je podle něj v tom, že mentálně žijeme v socialismu. Neumíme rozlišit špatnou medicínu od dobré, a tu ohodnotit, a za standardní péči platíme poměrově míň, současně za specializovanou léčbu čím dál víc, což je objektivně neudržitelné a potenciální pád Vojenské zdravotní pojišťovny je toho důkazem. Vykrmili jsme si zlaté prase, které když začne kvičet hlady, tak mu zatím každá vláda přisypala, aby udržela sociální smír. To ale není řešení. Co jím je? Měli by být pacienti spoluzodpovědní za své zdraví, a jakou roli v tom hraje negativní motivace? Máme moc nemocnic? Ztrácí medicína svou prestiž? Kdy si volat záchranku? A co ho na jeho práci pořád baví? Na tyto a další otázky mi odpovídal Tomáš Hauer a servítky si přitom rozhodně nebral.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jakub Vejmola alias Kicom je kryptoměnový, resp. bitcoinový evangelista, nikoli investiční poradce a rozhovor s ním tak není investičním doporučením. V praxi to znamená, že se před šesti lety nadchl pro bitcoin a o rok později o něm začal natáčet videa na Youtube, přestože to pro něj coby introverta znamenalo překročit hranice své komfortní zóny a posadit se před kameru. Dnes má jeho Bitcoinovej kanál bezmála 100 tisíc odběratelů. Sám Kicom je přesvědčený, že bitcoin pomalu, ale jistě mění svět, do kterého jsme se narodili a kde peníze kontrolovaly státy. Považuje ho za jednoduchý nástroj, prostřednictvím kterého lze smysluplně a dlouhodobě spořit, aniž by měnu devalvovala inflace, zkrátka za aktuálně nejlepší spořicí účet. Vadí mu, že například těm, kteří si před třemi lety našetřili milion, klesla jeho kupní síla o 33 %. Lidem by podle něj měl být dostupný snadný způsob, jak uchovat reálnou hodnotu toho, co odpracovali, i jak ji utratit později. Fakt, že v Salvadoru už je bitcoin zákonným platidlem, a i banky v Česku se na něj přestávají dívat jako na zábavu geeků a podivných lidí ve flanelových košilích, jeho legitimitě nahrává. Pravdou nicméně je, že je extrémně volatilní, což není chyba systému, ale důsledek chování spekulantů, kteří jsou schopní jeho kurz vyhnat nahoru i srazit dolů. Jinými slovy je super, ale jak už to tak bývá, kazí ho lidi. V čem spočívají další výhody bitcoinu, kdo za ním stojí, jak energeticky náročné je ho těžit a jak snadné zneužít k financování organizovaného zločinu nebo terorismu a co si myslí o ostatních kryptoměnách? I na to jsem se Kicoma ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Pořád věřím v pravdu a sílu slova, která dokáže vzdorovat tankům, aspoň na chviličku,“ říká Jana Šmídová, dcera vedoucího mezinárodní redakce Československého rozhlasu Milana Weinera, který je jednou z hlavních postav nového filmu Jiřího Mádla Vlny. Sama v médiích zažila invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 i pád vlády jedné strany v listopadu 1989, strach proto nemá. Nikdy ji ale nenapadlo, že by se něco z toho mohlo opakovat. Je přesvědčená, že kdo byl svědkem vstupu „spřátelených armád“ na území někdejšího Československa v bdělém stavu, nemůže nikdy zapomenout. Jí bylo tehdy devatenáct a ten šok má dodnes pod kůží. Na pražské Vinohradské třídě hořely tanky, střílelo se a ona pod zakrvácenou vlajkou poprvé viděla mrtvolu mladého muže. Bláhově tehdy s dalšími lidmi krásnou ruštinou přesvědčovala vojáky, že národ Čechova není takového jednání hoden. Nikdo jim nerozuměl. Stejně jako dnešní vojáci, kteří okupují Ukrajinu, to nebyli Rusové, ale Uzbeci, Bělorusové nebo Kalmyci. Je to paralela, ze které mrazí a kterou je na místě připomínat, protože vzorec se nemění, je jen otázkou, kdo se ho zmocní a čím ho opentlí. Uvědomuje si, že byla exponovanou pražskou studentkou z elitní rodiny, ale stejně tak se zhroutil svět jejím selským příbuzným z jižních Čech. Kdo měl něco v hlavě a něco věděl, tak to tomu znásilnění naší země nebylo jedno. Ani tehdy nebyli novináři žádné celebrity, ale veřejnost jim věřila. Jediným lékem, abychom se z historie poučili, jsou podle ní dobré školy a dobří učitelé, ale moloch školství zaostává a Přemyslovci jsou Přemyslovci. Poslechněte si, jak se Jana Šmídová dostala k unikátním snímkům z terezínského ghetta, co viděla dva roky po jaderné havárii v Černobylu, jak to vypadalo v redakci Svobodného slova, když se komunistický režim hroutil, nebo jak se stalo, že se její syn stal hrdinou revoluce.

V boji o funkci prezidenta se s Andrejem Babišem utká generál ve výslužně Petr Pavel. Moji odběratelé prosili, ať zveřejním i celý rozhovor s ním. Rozhodl jsem se jim vyhovět. Máte proto příležitost poslechnout si před rozhodujícím kolem prezidentských voleb obsáhlou diskuzi i s druhým kandidátem. Mluvili jsme o emocích, smrti kamarádů, rodině (současné i minulé), ale taky pohledu na kroky vlády, kterou Petr Pavel volil, jak přiznává. Snad tedy i tento rozhovor pomůžu někomu se rozhodnout.

Podcasty s dalšími, neméně zajímavými hosty najdete na https://herohero.co/cestmir

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 83 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

„Myslím, že je dobře, že byl Donald Trump zvolen,“ tvrdí šéfredaktor Echa24 Dalibor Balšínek, podle kterého nový americký prezident zahájil revoluci zdravého rozumu. Podle komentátora Seznam Zpráv Jindřicha Šídla je logické, že nástup nové administrativy do čela USA lidi děsí. „Ty věci, které vidí, je musí znepokojovat. Je to pořád nejsilnější velmoc,“ varuje a například Trumpova poradce Elona Muska přirovnává k padouchovi z bondovky. Oba novináři se shodují, že současný svět je rozeštvanější a zranitelnější než kdykoli v posledních desítkách let. Balšínek se například obává, aby to v Evropě, kde jsou lidé zvyklí na stát, který jim přispívá na všechno možné, nevedlo k sociálním bouřím a případně k nástupu autoritativního řízení. Kromě rizik, která přináší nástup Donalda Trumpa do čela USA, se novináři neshodnou na tom, jakou roli mají média v krizi důvěry. Šídlo ani Balšínek nezpochybňují, že velký problém přinesla pandemie koronaviru, během níž chybovala jak média, tak politici. Podle Balšínka však podobně problematickou dobou byla i ruská invaze na Ukrajinu, protože se na jejím začátku dle jeho slov nemohla objevovat kritika napadené země. Dokonce tvrdí, že to není „naše válka“. S tím Jindřich Šídlo nesouhlasí a dodává, že konflikt se nás přece bezprostředně týká. Jak média selhávala v době „diktované strachem“? A dají se kroky Donalda Trumpa vnímat jako proruské? Dozvíte se v rozhovoru.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 63 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Ewa Farna ví, že jednou přijde někdo mladší a ona skončí. Svoji práci miluje, když zpívá, nevnímá strach ani bolest, ale připouští si, že její úspěch je pomíjivý, a připravuje se na život po něm. Finančně i kariérně. V rozhovoru jsme mluvili o jejím prakticky celém životě před kamerami a v médiích, ale i o rodině, víře, šikaně bulváru i lidí. Ewa říká, že když byla mladší, třásly se jí ruce a bála se jít do školy. Nechápala, proč o ní kvůli písničce někdo píše něco tak ošklivého. Snaží se normalizovat normálnost, aby holky v médiích viděly skutečné ženy. Dřív vzdorovala, když po ní někdo chtěl, aby zhubla, natruc si dala kachnu. Zlom přišel, když se začala mít ráda. Na psychoterapii šla později, protože si uvědomovala, že kvůli tomu, co zažila, by ji mohli dostihnout bubáci. Terapie jí ale vyřešila mnohem víc. Otevřeně mluví i o mateřství. Ženě totiž hrozí, že ztratí sama sebe a žije jen pro děti.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠

Sebedestrukce, smrt, vážná nemoc. Mluvit o tom všem a pak se smát, to se často nestává. Štěpán Kozub je ale fenomén a v tomto rozhovoru asi lidi poměrně překvapí. Velmi otevřeně mluví o tom, jak je vlastně svým způsobem připraven na smrt, že nepolevuje ve svých sebedestruktivních sklonech, a taky přiznává, že zažil výhrůžky smrtí a stalking. Přitom se umí sám sobě smát, stejně jako je připraven dělat si srandu z ostatních. V divadle naopak vyžaduje profesionalitu, jeho kolegové by neměli své problémy nosit na jeviště a zatěžovat jimi diváky. Je to hodně uvolněné povídání, které se ale dotýká podstatných věcí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Do Bílého domu pomohla Donaldu Trumpovi vlnka ekonomické krize, na které když se sveze, může dlouhodobě změnit veřejný diskurz, myslí si sociolog Daniel Prokop. Společnost má totiž tendenci předjímat novou dobu a měnit na základě ní kabát, aniž by skutečně nastala, a tím sociálně konstruovat realitu. Budoucnost liberalismu tak závisí na tom, jestli se ho vzdáme, nebo ne. Zaměřit bychom se proto měli na to, v čem má staronový americký prezident pravdu, ale nepodléhat strachu a některé hodnoty si uchránit, protože jeho mandát nebude věčný. Zatím mu ale nahrává i způsob, jakým dokáže formulovat své vize, které jsou sice občas nesmyslné, ale mnohem jasnější než ty, kterými o hlasy voličů usiluje premiér Petr Fiala. Pro řadu voličů je totiž problematické uvěřit vládě, která nedokáže zajistit ani větší počet gymnázií, že dosáhne velkých věcí. Aby tomu tak nebylo, je potřeba být mnohem důslednější při prosazování střednědobých cílů. Navzdory tomu jsme ale pořád jednou z nejbohatších zemí na světě. Dan Prokop doslova říká, že jsme bohatá společnost, která riskuje, že svoje místo ztrácí. Ekonomický růst brzdí jak nereformování veřejných systémů, tak to, že některé lidí na cestě k prosperitě vyřazujeme a společnost táhne příliš úzká část střední třídy, což je podle Prokopa zásadní problém. Jak ho řešit? Může Andrej Babiš splnit volební slib a zajistit vyšší porodnost, a kde vůbec hledat příčinu toho, že se rodí míň dětí? Čím nejvíc trpí české školství? Jakou povinnost by měli mít ukrajinští uprchlíci žijící v Česku? Co říká na tvrzení svých názorových odpůrců, že je levičák? Nebo jaký je reálný vliv popové ikony Taylor Swift? I o tom jsme s Danielem Prokopem mluvili. Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN ⁠NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Stále platí, že Donald Trump je vizionář, říká publicista Michael Durčák, který se USA dlouhodobě věnuje. Vystihl totiž něco, co nikdo jiný z (nejen) amerických politiků. Platí to dnes stejně tak jako v roce 2016. Má zároveň velké štěstí, že poslední roky nebyl v Bílém domě, protože by na tom USA o moc lépe nebyly. Proč si tedy Michael Durčák myslí, že prezidentkou se stane Kamala Harris? Jakou roli hraje podpora od celebrit? A co Trumpova vlastní slova? To vše se dozvíte v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Život se mi sesypal, aby se mohl znovu začít skládat, ohlíží se herec, režisér a moderátor Vojta Kotek za uplynulými pěti lety, kdy v červenci 2019 tragicky zemřel jeho otec a on přesně rok nato havaroval na zděděné motorce. Obě hraniční situace na něm zanechaly šrámy, ale paradoxně taky odstartovaly novou etapu. Přestal čekat na to, až život přijde s něčím super, a uvědomil si, že super už to je. Jakkoli ho štve, že si s tátou nikdy nepokecá o tom, jaké je to být rodič, má zvláštní, těžko popsatelný pocit, že je mu pořád nablízku. Ne že by na něj koukal z nebe, mnohem intenzivněji cítí jeho otisk v sobě i ve svém synovi Hubertovi. A taky svoji smrtelnost. Když o tom mluví, neubrání se slzám. Není to jediný emotivní moment našeho povídání. Neskrývá to. V tom, jak žije i co dělá, chce být autentický. Těží z toho i v herectví. Rozplakat se na povel sice uměl odmala, stačí nemrkat, postupem času ale od téhle dovednosti upustil a najel mu místo ní život jako takový. K čemu dalšímu postupně dospěl (i když spousta lidí kolem něj by prý to, co ho potkalo, za dospělost neoznačila), si poslechněte našem v rozhovoru.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 76 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Speciál otázek a odpovědí, které pokládali podporovatelé na prvním společném setkání. Ptali se na věci osobní i pracovní a občas to pro mě bylo docela těžké. Moc děkuji všem, kteří přišli, a taky úplně všem, kteří mě podporují. Je to radost.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Mám se výborně, netají se Aleš Zbořil a přiznává, že za tuhle odpověď na zdánlivě nevinnou otázku, jak se má, už dostal pořádně naloženo. Zvykl si. Odmítá být „uremcaný“, což je nám Čechům vlastní. Ví, že nemůže nést na bedrech celou tíhu lidstva, nevyřeší globální oteplování a se svou modrou knížkou ani válečné konflikty, a tak se těší z toho, že má každý den jiný. Je mužem mnoha profesí, přitom té, která ho proslavila a díky které ho oslovují Pan AZ-kvíz, se paradoxně věnuje pouhé dva dny v měsíci. Legendární pořad, jemuž se kdysi přezdívalo brněnská lowcostová show, moderuje už 27 let. Dnes je to jediná původní televizní soutěž, která vznikla na našem území. Unikátní navíc zůstává i tím, že drtivou většinu soutěžících nepřivádí do studia touha vyhrát peníze. Všichni už pochopili, že i když se jim opakovaně podaří spojit všechny tři strany trojúhelníku, zbohatnout se nedá. AZ-kvíz je prostě fenomén. Rozhovor s Alešem Zbořilem je ale nejen o něm. Mluvili jsme i o tom, jak se vyrovnává s vaskulární demencí svého otce, co mu vadí na moderním školství nebo proč je brněnský patriot. A v neposlední řadě se ukázalo i to, že já bych v soutěži zjevně neuspěl.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jsem strašně zklamaný ze světa, říká zpěvák, hudebník, herec a taky režisér Jordan Haj. Je naštvaný na Čechy, jak jim je všechno jedno, jen když jsou nakrmení. Stejně tak se zlobí na svoje spolužáky, se kterými v izraelské Akku vyrůstal a kteří teď mají jasnou odpověď na to, co s Gazou – všechny je potřeba vyvraždit. Když se proti tomu ohradil, nařkli ho z podpory terorismu a počtům mrtvých Palestinců, které byly odpovědí Izraele na loňský teroristický útok Hamásu, odmítli uvěřit. Říká, že protipalestinské nálady podporují i tamní média. Lpět na tom, jaké stanovisko k zemi kdysi zaujala Česká republika, by podle něj neměla ani naše vláda. Je potřeba pracovat s tím, co se děje teď, ne co se kdysi domluvilo. A evidentní je, že Benjamin Netanjahu je ztělesněním zla, stejně jako Trump nebo Babiš. Nechápe, že tohle zlo přetavené do jakéhosi pragmatismu dokážeme akceptovat, a i když niterně velmi pozitivní člověk, začíná si připouštět, že to s námi nedopadne dobře. Myslel si, že humanismus je vlastní všem lidem. Léta třeba nevěřil rasistům, že jejich nenávist není jen póza. I tak si chce ale svoje ideály zachovat, jinak by totiž neměl důvod ráno vstát a fungovat. Proč přestal skrývat své arabské jméno? Kolik by dal za lék na alopecii? Co čeká od stěhování do Paříže a kdy ho se svou ženou Emmou Smetana plánují? Nebo jaké bylo spolurežírovat film s Janem Hřebejkem? I o tom jsme se s Jordanem Hosseinem Hajem bavili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jsem člověk, ne herečka zaznívá v úvodu rozhovoru s Denisou Barešovou. Držitelka Thálie přitom připouští, že rozhodnutím nestavět svůj profesní život na první místo, její kariéra zřejmě trpí. Svou psychickou pohodu jí ale obětovat nechce. V Národním divadle hrála poprvé v jedenácti, moc dobře ví, jaké je to mít všechno, po čem absolventi DAMU touží, a přitom cítit prázdnotu a vyčerpání. Právě tyhle stavy jsou pro ni spouštěčem diagnostikovaných panických atak a depresí. O tom, že se s nimi léčí a je zamedikovaná, mluví velmi otevřeně. Herectví jí v tomhle ohledu vždycky sloužilo, a i když jí bylo nejhůř, vydala ze sebe na jevišti 150 %. I tak potřebovala v určitou chvíli udělat krok zpátky. Prakticky to znamenalo odmítnout role, o kterých věděla, že by jí víc vzaly, než daly, byť pak rok nestála před kamerou. Nelituje. Měla čas urazit kus cesty v sobě, všechno promyslet a taky jít na brigádu do cukrárny, což si vždycky přála. Teď je nejšťastnější za posledních pět let a já jí to rád věřím. Povídali jsme si ale i o tom, nakolik její práci ovlivňují peníze, proč si na place vyžádala intimního koordinátora nebo jestli chce mít děti.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Jenom se snažím věci komentovat z racionální pozice selského rozumu a může se to občas naplnit,“ říká Michal Půr. Naplnilo se dřív, než jsme oba čekali. Rozhovor jsme točili v pondělí a zamýšleli se v něm mimo jiné nad výsledky víkendových voleb i dalším možným politickým vývojem. Nemohli jsme tak opomenout ani drtivý propad Pirátů, v souvislosti se kterým Michal zmínil, že odchod Ivana Bartoše z vlády může přijít brzy. O pouhých 24 hodin později byl vicepremiér a ministr pro místní rozvoj odvolán. Pokud dojde i na další slova mého hosta, tak o životaschopnosti koalice Spolu nerozhodnou další měsíce, ale až roky. Premiér Fiala totiž vsadil na spojení ODS, Top 09 a lidovců všechno, a tak minimálně na podzim 2025 budou kandidovat jako celek. Kdo má prakticky neotřesitelnou pozici, je Andrej Babiš. Většinová populace totiž v posledních letech krizí měla často lepší úsudek než elity, myšleno vládní politici a další osobnosti veřejného života. Ti se podle Půra mnohdy snaží mase jen něco nakukat, aniž by reflektovali její potřeby. Předseda hnutí ANO má tu výhodu, že tohle dokáže pojmenovat, nebojí se mluvit jazykem desetiletého dítěte a lidem to prodat. Zazářit by u příštích voleb mohla i šéfka komunistů Kateřina Konečná navenek převlečená za sociální demokratku. Skutečné nebezpečí vidí Půr v progresivní levici, které se podařilo obsadit vedoucí místa v klíčových institucích. Jde totiž o politický směr, který má velmi blízko ke komunismu a v konečném důsledku vede jeho prosazování dřív nebo později k fašismu. Probrali jsme toho ale mnohem víc. Třeba nevyhnutelnou zkázu mediálních domů a budoucnost novinářů, kritéria kvalitního obsahu, žalobu na senátora Marka Hilšera nebo spolupráci s oligarchy.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 79 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Sexualizace a přehnaný důraz na tělesnost, tak definuje možné příčiny problémů trans lidí v Česku vývojářka a trans aktivistka Lenka Králová. Mluvili jsme spolu těsně před její svatbou, na které si (kvůli „dvěma debilním zákonům, které se vzájemně vykrátily“) může, respektive musí oficiálně vzít svou nastávající ženu. Sama si prošla tranzicí relativně pozdě, i když v rozhovoru popisuje, že vše začalo už v dětství. Odmítá operaci, bojí se, vážné komplikace jsou podle ní časté. Bez toho, aniž by ji podstoupila, si ale kvůli české legislativě nemůže změnit jméno. Unikátní je podle ní i to, že trans lidé u nás musí navštěvovat sexuology. U některých pak zažívají něco, co vnímá jako „oplzlý výslech“. Je otevřená v popisu své cesty a reality v Česku. Zdůrazňuje, že trans lidé žijí normální životy, a o to, co má kdo v kalhotách, nejde. Navíc už teď tu, znovu kvůli legislativě, žije řada oficiálních žen s penisy. Třeba je podle ní rozlišovat mezi zletilými a nezletilými. U dětí se přiklání k tomu používat jimi preferované oslovení a dát jim tak šanci se najít. Králová zároveň říká, že trans ženy by se neměly účastnit vrcholových sportovních akcí. Je to sice diskriminace, ale pragmaticky připouští, že většinová společnost by jejich případné vítězství nikdy nepřijala a je to předem prohraná bitva. Smysluplné jí připadá zaměřit se na věci, které změnit jde.

CELÝ ROZHOVOR JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Tobiáš Walter je ten student, kterého jste asi viděli na virálním videu z demonstrace na Malostranském náměstí. Lidé, včetně Jindřicha Rajchla, tam po něm pokřikují, že ho otec málo mlátí. Tomuto střetu ve skutečnosti předcházela ještě 30minutová debata, o které jsme s Tobiášem mluvili. Popsal, proč do toho šel, čeho se (ne)bál. A taky to, že málem dostal pěstí. Rajchl se ho snažil zesměšnit a ponížit, přesto Tobiáš říká, že je s ním a jemu podobnými třeba diskutovat. A že politici by měli s mladými mluvit, ale ne tak, aby to bylo k smíchu. Tobiáš je zástupce nastupující generace, která se za sebe zjevně umí postavit.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Cílem teroristů stejně jako masových střelců bývá upoutat pozornost, proto by neměla být zveřejňována jejich identita, fotka nebo detaily krveprolití, které spáchali, definuje mediální etik Jan Motal první ze třech základních pilířů, na nichž by měla při informování veřejnosti média stavět. Žádoucí je také, aby sdělovací prostředky nenarušovaly práci záchranných složek, a do třetice zachovaly úctu k obětem. Publikování dnes již ikonického snímku studentů ukrývajících se na římse filozofické fakulty, který obletěl svět, považuje vysokoškolský pedagog za necitlivé, otištění nekvalitního záběru vraha pálícího ze střechy univerzitní budovy na titulních stranách pátečních deníků už odporuje veškerým zpravodajským zásadám a je pustou senzací. Řešením podle něj není tragickou událost z dějin vymazat, ale zabývat se jejími společenskými příčinami. Právě takové otázky by si novináři měli pokládat a přispívat k uklidňování zjitřených emocí nebo zmírnění negativních dopadů. Při bezprostředním ohrožení je potřeba metodicky suspendovat některé z klasických žurnalistických nástrojů a s informacemi nakládat obezřetně. Fakt, že se tak v prvních chvílích nestalo, by nevyčítal jednotlivcům, ale redakcím, které mají povinnost je na krizové scénáře připravit. Jako mnohem problematičtější než samotné selhání, které je v bezprecentní situaci pochopitelné, vidí neochotu chybu přiznat. To se většině českých novinářů nedaří, a to nejen v tomto ojedinělém případě, ale také při informování o válkách na Ukrajině nebo v Izraeli. Mluvili jsme i o tom, o roli influencerů nebo budoucnosti médií.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Je naprosto zjevné, že v sociálních a ekonomických věcech je vláda v mnoha ohledech zcela nekompetentní, myslí si novinář a ředitel Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku David Klimeš. Žádná ze stran podle něj nedisponuje kompetentním týmem, který by dokázal v obou pro budoucnost země klíčových oblastech navrhnout potřebné reformy. Vizi má úplně každý, speciálně o půlnoci na sociální síti X, v praxi ale chybí smysluplné krátkodobé nebo střednědobé programy. Ty postrádá také kampaň Restart Česka s přechytřelým sloganem „Děláme, co je třeba“, nicméně pořád je to lepší než podnikat detektivní akce za německou Nutellou, dokládat jimi, co všichni dobře vědí, a to že některé komodity jsou levnější dokonce i na západ od našich hranic, a nepřicházet s žádným řešením. Takový druh komunikace na srdíčka je naprosto nepřijatelný a v ničem se neliší od toho, na který sází Andrej Babiš a Tomio Okamura. Čím dříve si to kabinet Petra Fialy uvědomí, tím lépe, jinak bude mít v roce 2025 velký problém vysvětlit voličům, v čem spočívala slibovaná změna. Přestat se vézt na emoční vlně by měla nejen politická reprezentace, ale také média. K čemu by se měli novináři vrátit? Za co lze vládnoucí koalici pochválit? Nebo jak by mohlo vypadat Česko jako křižovatka Evropy? I o tom jsme si povídali. Poslechněte si.

CELÝ HODINOVÝ SPECIÁL NAJDETE JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Slíbil jsem, že jako poděkování předplatitelům a podporovatelům natočím speciální epizodu podcastu, ve které odpovím na to, co vás zajímá. A tady je! Ptali jste se na věci soukromé i pracovní a já jsem se snažil být ve svých odpovědích co nejupřímnější. Všechno se nestihlo (došlo ale na všechny dotazy z HeroHero), takže pokud budete chtít, udělám další díl. Moc díky za podporu a věřím, že rok 2023 bude pro nás všechny skvělý. A že vám těch nadcházejících 365 dní moje podcasty zpříjemní.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nemoc svého syna nemám zdaleka tak vyřešenou jako fakt, že jsem vyrůstala v dětském domově, přiznává Veronika Sovadina Kašáková. Svého času finalistka soutěže krásy Česká Miss, dnes zakladatelka nadačního fondu, který nese její jméno a pomáhá opuštěným dětem překonávat těžkosti na cestě z ústavní péče do reálného života. A taky maminka tříletého Matyáše. Tomu byla po narození diagnostikovaná fenylketonurie, tedy metabolická porucha, při které tělo nedokáže zpracovat jednu ze základních aminokyselin, a pacient tak musí dodržovat striktní bezlepkovou, bezlaktózovou a nízkobílkovinnou dietu, jinak by u něj docházelo k nezvratnému poškození mozku. Když jí lékař diagnózu oznamoval, měla pocit, že si na ni pánbůh zasedl. A to ještě netušila, že od té chvíle bude svému synovi vážit každý pokrm, zapisovat, pokud ho nedojí, aby o to víc dostal později, a když bude chtít na pár dní odjet, vozit s sebou kufr trojnásobného množství jídla a speciálních preparátů, protože co kdyby… Ke spoustě vyšetření, nezodpovězených otázek a emocí navíc přibyl zájem médií. Jako už mnohokrát předtím se tehdy po prvotním šoku rozhodla ke všemu přistoupit s pozitivní myslí, což je, jak sama říká, jedna z mála fajn věcí, kterou jí rodiče předali. Jakkoli si uvědomuje závažnost onemocnění, nechce se strachem omezovat víc, než je nutné. To, že má svou rodinu, totiž vnímá jako obrovský dar. Kdy si připustila, že na ni máma kašle, co cítí ke svému otci, který odmítl dát souhlas k její adopci, co ji uchránilo před drogovými zkušenostmi a sexuální vykořisťováním, nebo v čem je společnost vůči dětem z dětských domovů lhostejná? Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Bodovala v několika soutěžích krásy a 16. listopadu bude usilovat o to, aby k dosavadním úspěchům přibyl titul Miss Universe. Přesto Marie Danči říká, že zažívá nejtěžší období, a její prvotní reakce na nabídku reprezentovat Českou republiku na mezinárodním klání krásek byla odmítává. Předchozí účast na podobné akci v Kambodži a Vietnamu pro ni totiž znamenala krutý střet s realitou a všudypřítomnou falší. Její konkurentky měly vyoperovaná žebra, umělé zuby nebo zásobu kontaktních čoček, kterými si měnily barvu očí. K ideálu měl daleko i samotný průběh měsíčního pobytu, během kterého spala nanejvýš čtyři hodiny denně. Riskovat podobnou zkušenost podruhé se nakonec rozhodla i proto, aby ukázala odvrácenou stránku zdánlivě dokonalého světa. Uvědomuje si, že tím pravděpodobně nic nezmění, ale aspoň si nebude vyčítat, že to nezkusila. Otevřeně mluví i o své bulimii, kterou odstartoval před osmi lety bolavý rozchod a se kterou ji poprvé konfrontoval její současný přítel Vojtěch Vodochodský. Do té doby si nepřipouštěla, že by měla problém. Fakt, že je jednou z mnoha, kdo poruchou příjmu potravy trpí, přičítá i absenci zdravého nastavení a netají se tím, že to svoje hledá. Podstatné pro ni je zůstat přirozená a tak se taky prezentovat na sociálních sítích. I za cenu toho, že nebude mít stotisíc sledujících a bude pracovat v kavárně. Ostatně už teď dělá asistentku v advokátní kanceláři, protože českým modelingem se uživit nedá.

CELÝ ROZHOVOR DLOUHÝ 74 MIN. NAJDETE JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Daniela Drtinová je novinářka, která už před lety de facto definovala, jak má kriticky vedené interview vypadat. Teď sleduje upadající vliv médií, tříštění mediální scény, ale trápí ji hlavně to, čeho jsme byli svědky poslední měsíce. Fanouškovství novinářů a selhání médií v prezidentské volbě. V rozhovoru mluví ostře a zmiňuje některé známé kolegy, kteří podle ní šli za hranu. Bavili jsme se ale taky o tom, co je mystika a kde začíná „ezo“, o lásce, o proměně DVTV. A protože jsme spolu pracovali, mohlo to být v některých aspektech otevřenější.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 68 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Režisér Václav Marhoul chtěl jít bojovat na Ukrajinu. Tedy nechtěl, cítil povinnost. Byl odmítnut a teď shání pro napadenou zemi peníze. Bojovat by uměl, ale taky by asi zemřel. V otevřeném rozhovoru mluví o smrti, kterou viděl, a válce, která doslova každého zlomí, ale taky o důvodech, proč se nedaří ukrajinská ofenziva. Chybí totiž základní věci. Věří zároveň, že sankce začnou fungovat a budou zásadní, ale ruská ekonomika má velkou setrvačnost. Zároveň přiznává, že Moskva může uspět a Evropa utržit otevřenou ránu, ze které bude dlouho krvácet. Válku totiž nechceme vidět a klidně obětujeme celý národ, abychom na ni nemuseli myslet. Marhoul ale taky připouští nemocnost Ukrajiny, zmiňuje svoje zkušenosti s korupcí. Stále chystá drama o americkém senátoru McCarthym, který fanaticky (a falešně) bojoval proti komunistům. Popisuje velké problémy, které film má. Zdůrazňuje ale, že nikdy nebude točit vztahové komedie a pohádky. Říká, že jde o jeho důstojnost. Kvůli ní se ale učí žít v nejistotě.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Životem režiséra Radima Špačka se prolíná hned několik paradoxů. Zatímco jeho otec Ladislav je ztělesněním distingovanosti a společenské etikety, on se zamiloval do Indie, tamního mumraje a za nejlepší město na světě považuje Bombaj. Jinak jsou si ale podle jeho slov s tátou podobnější víc, než jsou si ochotní přiznat. Svůj celovečerní debut Mladí muži poznávají svět natočil během přerušeného studia FAMU a byl za něj nominovaný na hlavní cenu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Až po něm uvedl první studentský snímek, za který si pro změnu vysloužil Plyšového lva udělovaného kritiky nejhoršímu filmu roku. Nutno podotknout, že v roce 2010 získal i toho křišťálového za drama Pouta. Taky mu manželství vždycky přišlo jako církevní vynález, který vznikl, aby lidi kontroloval a ovládal, a pravděpodobně by o něj nestál, ani kdyby byl heterosexuál. Manželství pro všechny ale podporuje. Dělá to s přesvědčením, že je to dobře i pro konzervativní lidi. Nemůžou přece žít ve lži nebo v iluzi toho, že tu žádní gayové nejsou. Říkal jsem si, že už jen kvůli tomu všemu stojí za to vás s ním seznámit. Radim navíc mluvil i o tom, jak na misích v Afghánistánu pochopil, že v některých chvílích není možné být pacifistou, o uměleckém ztvárnění příběhu jednoho z nejznámějších českých sériových vrahů Viktora Kalivody, který bude k vidění v kinech od 25. dubna pod názvem Lesní vrah, nebo o tom, jak se vyrovnával se svou orientací on i jeho rodina. A vyjádřil se i k umlčené laureátce Českého lva Darie Kashcheevě a její tvorbě.

Celý rozhovor, který má 62 minut, najdete jen na https://herohero.co/cestmir.

Štěpán Kozub vyprodal hned dvakrát O2 Arénu se svojí stand-up show. Bude osobní a plná nekorektního humoru, herec a komik si chce přitom dělat srandu hlavně sám ze sebe. V rozhovoru vysvětluje, v čem je pro něj hodnota nekorektnosti. Je to zrcadlo společnosti, která je nechutná a plná lží. Mluvili jsme i o tom, proč chce svou dceru chránit před lidmi, které nazývá svině, jak by se na něj teď díval otec, nebo co ho vede k tomu, že dělá některé reklamy a „ziskové projekty“. A taky prozrazuje, jak to bude s dalším filmem Tří tygrů. Je už Kozuba všude moc? V celém podcastu je ho opravdu hodně.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Byl jsem naivní jako spousta dalších lidí, připouští bývalý novinář a mediální manažer Martin Ondráček v souvislosti s jeho výrokem z prosince 2022, že válka na Ukrajině skončí relativně rychle. Za pár týdnů to budou tři roky, kdy Rusko „speciální vojenskou operaci“ zahájilo. Z Ondráčka se během té doby stal šéf občanské iniciativy Dárek pro Putina, která vybírá peníze na zbraně pro ukrajinskou armádu. Češi na ni doteď přispěli bezmála miliardou korun a vše nasvědčuje tomu, že letos příspěvky tuhle částku překročí. Přitom když s ní Ondráček a jeho spolupracovníci začínali, ohrazovala se spousta lidí proti tomu, že na vojenskou výzbroj a techniku přispívat nechtějí. Postupně ale pochopili, jak účinné jsou. Nejvýraznější nárůst sbírka zaznamenává, když dochází k největším krveprolitím. V tu chvíli lidi protestují kreditkami. Fascinující jsou pro Ondráčka ti, kteří výhody a nevýhody příslušnosti k Východu „ztlásknou“ na to, že rohlík stál desetník, pivo dvě padesát a bylo dobře. Sám je rád, že jsme pevně zakotvení ve všech západních strukturách, jakkoli nezastírá, že k nim drobné výhrady má. Je přesvědčený, že kdyby velké evropské mocnosti chtěly, aby Ukrajina zvítězila, tak na to existují nástroje, jak toho docílit. Jakým způsobem probíhá nákup zbraní a jak je možné, že k nim nepotřebuje bezpečnostní prověrku, ani žádné povolení? Co by zvrátilo situaci ve prospěch Ukrajinců? V čem má ve spojitosti s twitterovou partou výzbrojních náčelníků jasno? Čím se jistí proti tomu, aby nebyly peníze zpronevěřeny? A jakého dalšího vývoje se obává? I o tom jsme s Martinem Ondráčkem mluvili.

CELÝ, VÍCE NEŽ HODINOVÝ ROZHOVOR JEN NA https://www.herohero.com/cestmir

Tomáš Kučera je prvoligový fotbalista a rapper, který teď svůj život složitě dělí mezi hudbu a vrcholový sport. V rozhovoru popisuje, že rozhodnutí, čemu se dál věnovat, se nevyhnutelně blíží, protože rapu nemůže dávat tolik, kolik by chtěl. Přitom právě na stage ho to táhne. A navíc se jeho skupině 58G začíná dařit. Mluvili jsme taky o kontroverzních textech, vyrovnávání se s hejty (které míří i na jeho přítelkyni Lindu Bartošovou), trénování s otcem a obecně pochopení rodiny pro jeho cestu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Nechci dovolit Petru Fialovi, aby nám vládnul další čtyři roky a předváděl tu hrůzu, ve které tady žijeme, říká předsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná s tím, že pro to udělá cokoli. Potřebnou změnu spojenou s návratem levice do sněmovny chce zajistit ukončením svého 11letého působení v Evropském parlamentu a přesunem z Bruselu zpátky domů a společnou kandidátkou nově zaregistrovaného hnutí Stačilo! To má pod jejím vedením spojit různé levicové subjekty, jejichž hlasy by v případě dvoučlenných nebo vícečlenných koalic nemusely dosáhnout na požadovaných 8 %, resp. 11 % a propadly by. Že jde o podvod na voliče, Konečná odmítá. Toho se podle ní dopouští vládnoucí Spolu, které se o shodu na společném programu ani nesnaží a zásadně se v něm rozchází. Nesouhlasí ani s tím, že by byla proruská, stejně jako Václav Havel zastává názor, že bychom neměli vstupovat do žádné vojenské aliance. To, že je v otázce válek a různých politických procesů tak citlivá, přičítá i mementu komunistických zločinů, které by nikdy nechtěla opakovat. Sama podporuje politiku všech azimutů včetně obchodu s Čínou, ale v žádném jiném evropském státě neudělal nikdo takovou chybu jako Markéta Pekarová Adamová svým odjezdem na Taiwan, kterým zabila zakázky v řádech desítek, možná stovek milionů. S Kateřinou Konečnou jsme mluvili i o tom, jaký bude mít Stačilo! program a kdo další bude na kandidátce nového hnutí, jestli se vzdá předsednictví v KSČM s 16 tisíci členy, o čem by mělo proběhnout referendum, její pověsti mezi českými podnikateli nebo co nerad slyší její manžel.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 61 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Psali jste si o to, máte to mít. Znovu jsme se potkali s Petrem Cífkou, šéfredaktorem Moviezone, a probrali nové filmy, Netflix i tvorbu Quentina Tarantina. John Wick jednoho z nás zklamal, adaptace Dungeons & Dragons oba překvapila a Netflix, respektive film Vražda v Paříži, jsme dost zdrbali. Viděli jste? Dejte vědět. Snad se příště obejdeme bez věty „za tohle tě nenávidím.“

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Dnešní děti jsou konfrontovány se spoustou informací mnohem dřív než generace před nimi, což ale neznamená, že jsou na ně připraveny. U předškoláků se tak nezřídka projevuje enviromentální úzkost a čtvrtina 12letých viděla podle dostupných dat porno, což je ve skutečnosti dost podhodnocený údaj, upozorňuje Michaela Slussareff z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí a je také zapojená do probíhajícího Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání, jehož 4. ročník pořádá platforma uMĚNÍM ve spolupráci s desítkami kulturních a vzdělávacích organizací po celé České republice. Stres ale zažívají i jejich rodiče, kteří se ve snaze obstát při výchově svých potomků co nejlépe a uchránit je před nástrahami online světa dočítají na nejrůznějších internetových platformách, co všechno dělají špatně, přičemž univerzálně platný návod neexistuje. Řešením, jak se zorientovat v digitální džungli, která je pro nejednu mámu a tátu rejdištěm sexuálních predátorů a prostorem pro kyberšikanu nebo další nebezpečí, zatímco pro jejich ratolesti příslibem dobrodružství plného her a kamarádů, je vstupovat do ní spolu a o potenciálních nástrahách se bavit. Nezakazovat, ale přistupovat k mobilům a tabletům stejně jako ke knížkám – společně si prohlížet, co v nich vidíme, komentovat to, věnovat pozornost tomu, co dítě zajímá nebo naopak čeho se bojí, a ptát se proč. Tímhle způsobem lze „ošetřit“ i dostupnost problematického obsahu, což si Michaela Slussareff ověřila v praxi. Jak digitální technologie ovlivňují produkci dopaminu, co je video deficit a kdy k němu dochází, proč by měly děti vědět, co děláme na mobilu, nebo kolik času je v jednotlivých věkových skupinách optimální na mobilních zařízeních trávit? Na to všechno jsem se ptal, protože s tím dost pravděpodobně budu jednou konfrontovaný a vy třeba taky.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Odvolat ministra je premiérovo svaté právo, říká Petros Michopulos, aniž by pravomoci předsedy vlády rozporoval, vadí mu způsob, jakým to Petr Fiala udělal. S ohledem na image, kterou si roky buduje, by očekával, že se s Ivanem Bartošem rozejde civilizovaným a dospělým způsobem, ne jako zamilovaný teenager, který si našel novou holku. Eufemisticky řečeno. Spoluautor podcastu Kecy a politika, podnikatel a bývalý politický marketér se nezdráhá to zhodnotit i expresivněji. Dětinské mu ze strany ODS přijde i zapírání letité nesnášenlivosti vůči Pirátům. Ve skutečnosti proti nim brojili roky, za ten poslední jejich agresivita ještě stoupla a hlasy po jejich vyhazovu z vlády zesílily. Předložená analýza digitálního stavebního řízení tak byla pouhou záminkou, jak se Ivana Bartoše zbavit. Podle Petrose je to totiž slátanina, kterou kdyby mu předložil jeho šéf IT, byl by na pochybách, jestli ho dál zaměstnávat. Každopádně na to, že z ní nikdo ve vládě nepochopil ani větu, by si vsadil. Paradoxem je, že zatímco Piráty premiér Fiala svým zkratkovitým jednáním sjednotil a teď je otázkou, jak toho dokážou využít, sám sobě dost možná udělal medvědí službu a odstartoval začátek svého konce. Jeho osud je teď v rukou ODS a jejich předvolební strategie. Vyměnit lídra i některé ministry čas pořád mají. Anebo taky variantu zůstat ležet na zádech a čekat na politickou popravu. S břitkostí Petrosovi vlastní jsme mluvili i tom, co čeká další politické aktéry, jak funguje státní správa a jakou budoucnost má digitalizace v Česku, nebo proč je ÚOHS zralý když ne na radikální změnu, tak na zrušení.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 46 MIN. NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR

Nicole Šáchová je nový český fenomén. S výraznou stopou vyhrála soutěž Zrádci, která přepsala to, co si v Česku myslíme o soutěžní reality show. Mluvili jsme o tom, jak těžké bylo lhát lidem do očí, jak se jí nepovedlo držet si lidi od těla (i když jí pomohl Aspergerův syndrom), proč šla předtím do miss a jak na ni tento „trh s masem“ zapůsobil. A taky o plánech a nadějích, které jí zájem o její osobu v tuto chvíli dává.

CELÝ ROZHOVOR DLOUHÝ 95 MIN. NAJDETE JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Marek Prchal, nebo taky guru Mára, byl roky marketérem Andreje Babiše a výrazným spolutvůrcem jeho úspěchu. Pro část lidí je zlo, stejně jako Andrej Babiš. On sám diskuzi o zlu moc nerozumí, na práci pro Babiše je zpětně hrdý, hnutí ANO podle něj fungovalo politicky standardně. Mluvili jsme o tom, jak vnímá svou spoluzodpovědnost za vývoj Česka, o pocitech a strachu v kampani, o drogách, závislosti na alkoholu a blázinci, i o značkách Balenciaga a Prada. Dlouhý a obsáhlý rozhovor ukazuje Marka Prchala tak, jak jsme ho možná ještě neznali.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nejenže konflikty ve světě sílí, ale pomalu a jistě se propojují. Ten největší konvenční, tedy válka na Ukrajině, ovlivňuje podle Vlastislava Břízy mladšího nejen bezpečnostní situaci v Evropě, ale i na Blízkém východě nebo Asii. Slovy odborníka z Katedry mezinárodních vztahů FSV UK dodal ruský útok ostatním zemím odvahu, v případě Kim Čong-una, který byl dekády izolovaný a napůl tajně podporovaný jen Čínou, zmiňuje až útočnost. Novým „přátelstvím“ pojištěným přísunem vojáků, zbraní i munice, bez níž by byl aktuální postup ruské armády na Donbase těžko myslitelný, a svými „rétorickými cvičeními“ deklaruje severokorejský vůdce svou moc a sílu. Že by se skutečně chystal otevřeně zaútočit na Jižní Koreu si Bříza nemyslí. Asertivita Íránu je díky izraelské protivzdušné obraně, dost možná nejlepší na světě, držena na uzdě, ale i tady to pod pokličkou vře. Od Donalda Trumpa lze přitom předpokládat, že bude větším spojencem Izraele, než jím byla dosavadní demokratická administrativa, především ale bude chránit ekonomické zájmy USA a soustředit se na obchodní válku s Čínou. Ta je pro něj nepřítelem číslo jedna. Co se týče Ukrajiny, bude americký prezident tlačit k převzetí odpovědnosti Evropu. A napadenou zemi zřejmě letos v zimě čekají u 110tisícového souměstí Pokrovsk a Myrnohrad větší jatka než u Bachmutu. Bránit ho ale bude muset, jde totiž nejen o strategicky položené místo, ale také o obrovská naleziště uhlí a jedno z největších evropských nalezišť lithia. Zlomový ve válce na Ukrajině se Bříza domnívá, že bude příští rok. Co donutí Vladimira Putina zasednout k jednacímu stolu? Co nasvědčuje tomu, že Írán pokračuje s vývojem jaderné zbraně a proč si nikdo na světě nepřeje, aby ji skutečně získal? Jakým způsobem bude chtít Donald Trump ukončit konflikty na Blízkém východě? Nebo proč je evropská spojená obrana iluzorní? I to jsme probrali.

Celý rozhovor na https://www.herohero.co/cestmir

Vlastislav Bříza je odborník na mezinárodní vztahy a jaderné zbraně. Jeho analýzy vývoje války na Ukrajině se opakovaně ukazují jako přesné, navíc je umí podat poutavě. V rozhovoru říká, že Ukrajina prakticky jistě dobude zpět Cherson, největší úspěch Ruska na Ukrajině. Pak přijde pro ruského prezidenta Putina katastrofa. Probíráme ale taky silové hry uvnitř Ruska a důležitost mobilizace pro udržení dobytých území.

V placené části se dozvíte, jak silné jsou dnes opravdu ruské jaderné síly, jaká je šance, že k jaderné válce dojde, kdo může Putina případně v čele Ruska vystřídat a jak se bude válka vyvíjet v dalších týdnech.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Spíš mě znervózňují data než to, co se děje v přírodě, odpovídá biolog a ekolog David Storch na otázku, jestli planeta hoří. Říká, že globální oteplování samo o sobě nemusí být problém, protože biologická rozmanitost roste s teplotou, problematická může být rychlost, jakou k němu dochází a jakou predikují modely. I tak má ale na planetu mnohem horší vliv její přelidnění. Osm miliard je ve srovnání s ostatními populacemi živočichů úplný extrém a je to bezprostřední příčina enviromentální krize, která tady je, byť trochu jiná, než si lidé myslí. Snížení spotřeby by mělo být naším cílem, a to na základě postupných opatřeních vzešlých z demokratické diskuze, ne že se všichni sešikujeme do nějakých družstev, ve kterých budeme lokálně hospodařit, a tak zabráníme konci světa. V evropském kontextu je na místě mluvit především o ekologických změnách, a to až teď, kdy dochází k přeskupování vztahů mezi organismy – šíření nepůvodních druhů v naprosto bezprecedentní míře, křížení druhů, které se předtím nikdy nepotkaly, nebo vzniku nových typů prostředí včetně nových divočin. Právě v jejich důsledku totiž dochází k vymírání těch původních. Přesto doklady ve vědecké literatuře ukazují, že to všechno nelze jednoduše zarámovat tím, že příroda mizí. A zpětně vyšlo najevo také to, že úbytek hmyzu není tak razantní, jak uváděl slavný článek dvojice německých vědců, který způsobil obrovský poprask a kvůli kterému se ochrana hmyzu dostala dokonce do německého vládního programu. Na jakém čísle se počet obyvatel země zastaví? Je vůbec možné, aby člověk fungoval v souladu s přírodou a společnost přitom dál bohatla? Žijeme v době šestého masového vymírání? A co nejlepšího můžeme pro přírodu udělat? Poslechněte si, zajímavých a nezřídka překvapivých informací je rozhovor s profesorem Davidem Storchem plný.

Mám pocit, že Tomáš Baldýnský se mnou byl tak nějak celý život. V pozdních 90. letech jako spoluzakladatel legendárního humoristického webu Kompost, později spoluautor Zeleného Raoula, filmový publicista, scenárista, producent. Má za sebou třeba kultovní seriál Comeback. V rozhovoru otevřeně popsal, jak ho zkušenost s tímto sitcomem semlela. Skončil v Bohnicích. Zároveň ale říká, že pokud se má v jeho branži něco povést, lidi prostě musí makat. Práce s mladými, kteří to třeba vidí trochu jinak, přitom z jeho zkušenosti může vést i k tomu, že se projekt prostě vůbec nerozjede. Mluvili jsme o tom, že Česku dnes chybí laskavý humor, který by dokázal společnost spojovat, ale taky třeba o negativním názoru na demokracii. To vás možná překvapí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Chtěl jsem České republice vrátit, co mi dala, říká designér a kreativec Jan Černý o nové kolekci, ve které budou sportovci reprezentovat zemi na olympiádě v Paříži. S výsledkem je spokojený, protože nemusel dělat kompromisy a držet se zpátky, věrný zůstal i své genderless estetice, a tak se na odhalení olympijského oblečení a doplňků až masochisticky těší. Je přesvědčený, že kritiku už se naučil přijímat, nebojí se jí, ukazování nových cest vnímá jako svůj úkol. Zároveň si uvědomuje, že může být sebelepší a sebeúspěšnější, ale hodnocený bude vždycky na základě své poslední práce, která může dopadnout výborně, nebo úplně na nic. Sám za oblečení utrácí nerad, základem jeho šatníku jsou trika a mikiny, tři bílé košile, rifle, černé kalhoty s puky, tři obleky a pár svršků. Víc toho podle něj není potřeba, žádné ultra šílenosti. Trend rychlé módy ho nefrustruje, je zastánce toho, ať si každý koupí, co potřebuje, ale nevytváří obří poptávku. Právě na ni totiž řetězce reagují. Jak fungují trendsettingové agentury? Je ještě vůbec možné vytvořit něco, co nikdo neudělal? Proč bychom se měli zamýšlet nad tím co na sebe? A co mu na práci pro Louis Vuitton přišlo nezdravé? I na to mi Jan Černý odpovídal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Vedeme špatný boj na špatné straně, obrací se katolický teolog, kněz a historik Tomáš Petráček do vlastních řad s tím, že církev by měla konflikty zažehnávat. Svými zaťatými ideologickými postoji k Istanbulské úmluvě a manželství pro všechny ale dělá pravý opak a její sebestylizace do role přirozeně konzervativní, pravicové, reakční, politické síly je až perverzní. Fakt, že se to děje, si vysvětluje tím, že je jednodušší mobilizovat lidi do zákopů a barikád kulturních válek než řešit reálné problémy svého společenství. Když se proti tomu vymezil, se zlou se potázal. Přišel o místo na Katolické teologické fakultě a zakusil obrovskou vlnu nenávisti. Větší, než kdyby popřel Nejsvětější trojici, a nepochopitelnou z podstaty křesťanství, jehož posláním by měla být snaha o empatii a dialog. Ten by navíc elity měly být schopny vést kultivovaně. Místo toho se ty katolické vezou na vlně negativního diskurzu, a to mu vadí ze všeho nejvíc. Je přesvědčen, že církevní představitelé by měli poukazovat na ideály, a jakým způsobem jich lze dosáhnout, což by atmosféře ve společnosti prospělo daleko víc. Pokud totiž přestaneme vnímat druhé jako partnery do diskuze, a začneme k nim přistupovat jako k nepřátelům, které je potřeba převálcovat, je to problém. A my už ho reálně máme. Petráček ale zůstává optimistou a sdílí naději, jak to překonat.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jako žena bych asi nedokázala udělat takovou kariéru, připouští divadelní režisérka Daniela Špinar. Na pozici uměleckého šéfa činohry Národního divadla nastupovala v roce 2015 jako „bílý muž“ Daniel Špinar, který byl sice gay, ale „utáhlý“, takže všeobecně přijatelnější. I tak ale zažila ve vedoucí funkci nepříjemné věci a odcházela z ní za dramatických okolností. Delší čas cítila, že se pohybuje v toxickém prostředí, a když na to poukázali studenti DAMU, nemohla tomu už tiše přihlížet. Začala velmi ostře kritizovat svého nadřízeného Jana Buriana a celý mafiánský systém, jehož je součástí. Věděla, že páchá profesní sebevraždu, a ve chvílích nejtěžších přemýšlela, že si sáhne i na život. Katarze přišla, když si uvědomila, že roky čelila nejen vnějšímu tlaku, ale také vlastnímu potlačování. Co chce a nechce, zazdila dokonale a vůbec netušila, že by se jednou mohla dostat do stádia, kde je dnes a kde je konečně sama sebou. Narodila se jako muž, ale její mozek funguje kontra, což pochopila, a hormony ji srovnaly. Na začátku svého coming outu plánovala být za Pamelu Anderson a mít tak od všech klid, ale postupně dospěla k tomu, že je to jen další cesta do pekla. A stejně jako předstírala muže, tak by předstírala ženu. Být trans vnímá jako celoživotní proces a neustálý boj s nějakou dysbalancí, protože člověk nepatří nikam a zároveň je oboje, a tak to potřebuje zharmonizovat, aby se dobře cítil a fungoval. Vzhledem k tomu, o jak malou a specifickou skupinu lidí se podle ní jedná, není třeba téma politizovat, stačí, když bude společnost empatičtější. Mluvili jsme ale také o tom, jaké to je v životě projít hned dvěma coming outy, co na to říká její křesťansky založená rodina, o slovíčkaření nebo jednoznačných odpovědích.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠

Vladimír Dzuro o sobě říká, že je kluk z Buštěhradu, který se dostal až do newyorské centrály OSN, kterou opouštěl v roce 2023 jako šéf kanceláře Úřadu pro vnitřní záležitosti. Výš už to prakticky dotáhnout nemohl, a tak během svého třicetiletého působení v mezinárodní organizaci usilující o celosvětový mír a bezpečnost viděl leccos. Zabýval se válečnými zločiny v bývalé Jugoslávii včetně těch nejděsivějších, za který bývá považován masakr na farmě Ovčara nedaleko chorvatského Vukovaru, kde bylo popraveno přes dvě stě civilistů. Nejhorší na odkrývání masového hrobu přitom podle Dzura nebyla rozkládající se těla, ale setkání s pozůstalými, kterým předával hromadu kostí a zapáchajícího oblečení s tím, že to je jejich blízký. Bezprostřední zkušenost má i se samotným fungováním Organizace spojených národů. Kromě toho, že vyšetřoval tzv. zločiny bílých límečků nebo sexuální zneužívání v mírových operacích, ke kterým pod vlajkou OSN dochází, má vhled i do toho, proč je jakákoli reforma Rady bezpečnosti, ke které na zářijovém Valném shromáždění vyzýval prezident Petr Pavel, politicky zablokovaná. S Vladimírem Dzurem jsme ale mluvili i o napjaté situaci na Blízkém východě, povinnosti Západu financovat Palestince, právu na lepší život, voličích Donalda Trumpa, neznalosti ministryně obrany Jany Černochové nebo o tom, co mu běželo hlavou, když mu na hlavu mířil kalašnikov stoupence Hizballáhu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 70 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Slovenský politický souboj už delší dobu připomínal natlakovaný hrnec, který dřív, nebo později vybuchne, říká vystudovaný historik a novinář Josef Pazderka k atentátu na premiéra Roberta Fica s tím, že bychom měli být vděční, že situace v Česku ještě není tak špatná. Na druhou stranu jsme na podobné trajektorii a tohle je varovný signál, že stát se to může kdekoli. Zvednout vlnu násilí a verbálně ho rozdmýchat je totiž nesmírně jednoduché, zastavit ji už ale ne. Tragickou a v celé střední Evropě bezprecedentní událostí přitom vřící emoce neochladly. Pro úroveň veřejné diskuze je podle něj určující, jestli společnost má kvalitní veřejnoprávní média, která fungují jako zklidňující a nenahraditelný prvek. Ta česká zatím má, ale Pazderka se na základě dění v okolních státech obává, že to tak nemusí zůstat. Za legitimní považuje debatu o podobě Českého rozhlasu i televize, nikoli jejich nezávislé existenci, protože zásahy do ní bývají nevratné. Bránit demokratické hodnoty je podle něj potřeba i proti imperiálním choutkám Vladimira Putina. Ten totiž během své pětadvacetileté vlády zjitřil v Rusech nikdy nezpracované trauma z rozpadu Sovětského svazu, v důsledku kterého potupně spadli z první ligy do nižší soutěže, a prohloubil nespokojenost z demokratické transformace, během níž přišla v 90. letech většina lidí o svoje úspory hned dvakrát. Ruská společnost se tak chytila do podobné smyčky jako ta německá ve 30. letech. Pocity ponížení, nedocenění a touha vrátit se na vrchol za jakoukoli cenu v ní rezonují strašně silně. Tak silně, že zatímco z invaze do Afghánistánu se domů v rakvích vrátilo 15 tisíc sovětských vojáků a veřejnost byla otřesená, válku na Ukrajině už zaplatilo životem odhadem sto tisíc Rusů a žádný šok se nekoná. Mluvili jsme ale i o Ukrajině a jejích problémech, o koncertu velmocí, kritice EU nebo odpůrcích ruského režimu, se kterými se Josef osobně setkal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Světovou snowboardcrossařku a olympijskou vítězku Evu Adamczykovou předchází pověst věčně usměvavé a prdlé pohodářky, což jí začalo být poslední dobou trochu nepříjemné. Optimismus je jí vlastní, což ale neznamená, že neumí být smutná, nepříjemná a naštvaná. Nebo že navzdory své hvězdné sportovní kariéře neprožívala období, kdy byla nešťastná a pochybovala o sobě. Po olympiádě v Soči, ze které se vrátila jako „zlatý poklad“, měla pocit, že si zničila život. S odstupem 10 let je smířlivější a, jak sama říká, dospělejší. Jakkoli to bylo „hustý“, nic z toho by nevrátila. Vyčítat si nechce ani to, že v době, kdy byl její táta nemocný, byla často pryč. Na závodech byla i v den, kdy umřel. Mohla zůstat, ale přání držet ho za ruku předtím, než naposled vydechne, by se jí asi stejně nevyplnilo. Uvědomila si, že je to velká vzácnost a podaří se to málokomu. Skoro to stihla s mámou. Ta odešla rychle. Tak rychle, že si po smrti Evina otce, o kterého roky pečovala, nestihla ani odpočinout, natož jet na Aljašku, kam se chtěla podívat. To mrzí Evu nejvíc. A taky to, že na ni v pubertě byla drzá. Když to říká, nebrečí. Se ségrou si občas dělají srandu, že mají srdce z kamene. Podle mě ho mají na pravém místě, což zachycuje nejen tenhle rozhovor, ale taky dokument Efka: Nejrychlejší holka ve vesmíru, na který jsem se v rámci přípravy podíval. My jsme kromě toho mluvili taky o víře, StarDance, terapiích nebo otázce mateřství.

Jindřich Šídlo je novinář, který často doslova psal dějiny České republiky. Že právě on je prvním hostem podcastu, je pro mě symbolické. Mluvili jsme o politicích, reflexi chyb médií, jeho vážné nemoci i tom, jak se on (a jeho rodina) vyrovnává s negativními reakcemi. To nejlepší je, jak to tak v životě bývá, za paywallem.

Celou epizodu podcastu najdete už teď na herohero.co/cestmir